Tatínkův odkaz
S rodiči je kříž. Generační propast je někdy skoro nepřekonatelná a člověk to s nimi nemá jednoduché, ať je v pubertě, nebo dávno dospělý. A teď si představte, že váš táta není jen tak někdo. Že je to třeba prominentní nacista, dokonce přímo pravá ruka Adolfa Hitlera a jeho nástupce pro případ Vůdcova skonu. S tímhle se musela popasovat Edda Göring, dcera Hermanna Göringa z jeho druhého manželství. Po válce se raději stáhla do ústraní a odmítala mluvit o svém otci a jeho válečných zločinech. Až v pozdějším věku svolila k jednomu interview pro švédskou televizi, kde ale o svých rodičích mluvila jen krátce, a to jako dcera, která na ně vzpomínala s láskou.
Jinak to měla Göringova praneteř Bettina, která si ve třiceti letech nechala podvázat vaječníky v obavě, že otěhotní a bude tak dál šířit Göringovu zrůdnou DNA. Radikální, leč pochopitelné. Úplně opačný pohled na věc měla dcera Heinricha Himmlera Gudrun Burwitz. Himmler svou jedinou dceru zbožňoval a za zlatých časů Třetí říše ji tahal po nejrůznějších nacistických výjezdech a zasedáních. Po válce byla v rámci Norimberského procesu Gudrun zproštěna všech obvinění, osobně se ale nacistické ideologie svého otce nikdy nezřekla. Ještě v roce 1952 pomohla v Německu založit neo-nacistickou mládežnickou organizaci, která byla v podstatě novodobou Hitlerjugend a zemřela ve věku 80 let. Současní němečtí náckové ji dodnes uznávají jako hrdinku.
Nejenom představitelé nacistického Německa se množili. Potomky na svět přivedl třeba i Mao Ce-tung nebo Josef Stalin. Na jejich osudy se podívejte do následující galerie:
Třeba taková Mussoliniho dcera Edda mohla dopadnout hodně zle, ale nakonec se z toho půvabná fašistická dcerka s blond lokýnkami dokázala vylízat. Ještě za války si vzala fašistu a ministra zahraničí Geleazza Ciana, ten se ale tchánovi znelíbil, když jednou hlasoval proti němu, a tak byl roku 1944 popraven.
Jeho ženě se podařilo uprchnout do Švýcarska a navíc s sebou propašovala svoje i manželovy deníky, takže měla v rukou skvělý materiál o vnitropolitických záležitostech fašistické Itálie. Do vlasti se vrátila roku 1945 a byla okamžitě odsouzena ke dvěma letům vězení. Poté vydala autobiografickou knihu, vydělala spoustu peněz a v poklidu dožila v Římě. Vzhledem k tomu, jak skončil papá, si Edda mohla vesele pískat.