Friedrich Engels je ten „méně známý“ kolega Karla Marxe, s nímž šel vždy bok po boku jak celým životem, tak celým jejich společným dílem. Přestože je Karel Marx z dnešní perspektivy považován za onoho duchovního otce myšlenky komunismu a za revolučního filosofa s velkým „F“, bez Engelse by doslova nepřežil ani rok, ať to zní sebevíc nadneseně. Raději podotknu, že se článek nesnaží nést v duchu adorace Engelsovy osobnosti nebo snad jeho a Marxových myšlenek, chce pouze připomenout jeho nadání a nesmírně pracovitou povahu, kterou přece jen významně ovlivnil (společně s Marxem) politickou filosofii 19. i 20. století. Friedrich Engels zvaný dělník-myslitel zemřel 5. srpna roku 1895, přesně před 128 lety.
Engelsův buržoazní původ
Friedrich Engels se narodil 28. listopadu roku 1820 v Barmenu v Pruském království do rodiny, jež vlastnila textilní továrnu. Pocházel tedy, stejně jako Karel Marx, z buržoazních poměrů. Rozhodně se nejednalo o chudou dělnickou rodinu nižší třídy, která je vykořisťována zlými vlastníky výrobních prostředků. Stejně jako Marx i Engels studoval na gymnáziu a byl všestranně nadaným studentem. Vynikal v literatuře, jazycích a věnoval se aktivně sportu i umění.
I přes své studentské nadání a vrozenou inteligenci však gymnázium nedokončil a na otcovo přání se začal věnovat obchodu. Friedrich Engels byl pracovitým člověkem, z dnešního pohledu typickým „workoholikem“ a také geniálním samoukem. O Engelsovi je známo, že přestože se celoživotně aktivně věnoval obchodu, ke kterému ho přivedl (v mládí v podstatě přinutil) otec, neméně času trávil sebevzděláváním a psaním svých děl – často v neděli i po nocích. Ačkoli jsou z dnešního pohledu Engelsovy a Marxovy myšlenky proletářské revoluce a komunistické absolutně rovné a beztřídní společnosti považovány za utopické a v reálném světě „neaplikovatelné“, je potřeba vzdát hold jejich tehdejšímu nadprůměrnému všeobecnému a historickému přehledu v evropském i světovém měřítku.
Friedrich Engels aneb workoholik
Když Engels zrovna nepracoval v otcově továrně, studoval ve volném čase historii, filosofii a literaturu. Literárně aktivním se stal roku 1839, kdy začal svými články obohacovat časopis radikální literární skupiny Mladé Německo, ve kterých se již v 19 letech věnoval problematice útlaku dělnické třídy. Friedrich Engels se také na rozdíl od Karla Marxe nevyhnul povinné vojenské službě a nastoupil k pruskému dělostřelectvu. Vojnu si odsloužil v berlínských kasárnách, z nichž současně docházel na univerzitní přednášky idealisty Friedricha Schellinga na Berlínskou univerzitu. Poněkud úsměvná je skutečnost, že se po roce 1841 začal Engels hlásit k revolučním demokratům.
Po absolvování povinné vojenské služby se Engels načas usadil v Anglii, konkrétně v Manchesteru, kde pracoval v podniku svého otce. Paradoxně právě při této příležitosti se začal více zajímat o utopický socialismus a nedobré životní podmínky dělnické třídy. S Marxem se poprvé setkal zanedlouho – roku 1842 v redakci Rheinische Zeitung v Kolíně nad Rýnem. Následně se začal více věnovat ekonomické problematice – je potřeba připomenout, že hlavním přínosem Engelse a Marxe (ačkoli ne tak zpopularizovaným jako „jejich“ myšlenka komunismu) byla tehdy velice relevantní kritika kapitalismu. S Marxem se definitivně spřátelil roku 1844, kdy se společně obuli do mladohegelovců, ke kterým se mimochodem Engels v mládí hlásil. Přelomem byl samozřejmě rok 1848, kdy spolu s Marxem vydali Komunistický manifest a stali se trnem v oku tehdejší buržoazie.
Engels byl Marxův „starší bratr“
Co se týče Engelsova a Marxova přátelství, jednalo se v podstatě o tvůrčí symbiózu. Podobně jako by Lennon bez McCartneyho či Werich bez Voskovce netvořili tak kvalitně, ani tato dvojice by nebyla stejně produktivní. V osobním životě byla ale situace jiná, nejednalo se o spolupráci půl na půl. Marx byl celoživotně hluboce ponořen do svých revolučních myšlenek a nezvládal živit ani sebe, natož pak celou svou rodinu. Engels se o Marxe musel starat jako starší bratr, fungoval jako Marxova banka, sekretářka, lékař i rodinný psycholog. V celém průběhu čtyřicátých let Engels Marxe všemožně podporoval. Posílal mu finanční dary, staral se o Marxův zdravotní stav a snažil se ho motivovat k systematičtější práci. Většinu Marxových článků vycházejících v Anglii dokonce do angličtiny přeložil sám Engels, aniž by za to sklidil jakékoli uznání – Marx totiž v té době ještě neuměl tak dobře anglicky. Ačkoli po odeznění revoluční vlny zažívala Marxova rodina skutečnou bídu, s řešením přišel až Engels, nikoli Marx – pravdou je, že si to Friedrich mohl dovolit. Stal se totiž továrníkem a po otci zdědil firmu. Oba dva filosofové spolu během života vedli nesmírně obsáhlou korespondenci na všechna možná i nemožná témata. Během necelých dvaceti let napsal Engels svému kolegovi kolem patnácti stovek dopisů, v nichž mu radil, rozvíjel jeho teorie a pomáhal mu s tříděním myšlenek.
A takový byl vlastně Engelsův život v kostce – po nocích a ve volném čase dřel, psal díla a vydával články, aby si vydělal na živobytí, aniž by musel. On ale chtěl. Veškeré zisky plynoucí z podnikatelské činnosti totiž dobrovolně věnoval Marxovi a rostoucímu socialistickému hnutí. Dokonce Marxovi benevolentně přenechal honorář za svou knihu Podmínky pracující třídy. Poměrně známá je kauza z roku 1851, kdy se Karlu Marxovi narodil nemanželský syn, kterého měl se svou služkou, Helene Demuthovou. Jelikož nebyl Karel Marx ochoten uznat syna za svého, vzal na sebe Engels zcela jistě lživě otcovství narozeného Fredericka. Ten byl následně poslán do dělnického sirotčince. Pro svobodného muže a „starého mládence“ Engelse se jednalo o potupnou situaci, ovšem co by pro svého přítele neudělal.
Friedrich Engels za Marxe platil i dluhy
Karel Marx, kritik vykořisťování „bezbranných“, v podstatě celý život vykořisťoval právě svého přítele Engelse. Ten se o něj také opět postaral v roce 1864, když mu věnoval peníze v takovém množství (současně Marx také zdědil jmění po matce), že Marxův roční příjem byl ekvivalentem dvaceti dělnických mezd. Podobně Marxovi pomohl ještě v roce 1869, když pro něj zařídil penzi ve výši 350 liber za rok a splatil veškeré jeho dluhy. Šťastnější období končí v roce 1881, kdy umírá Marxova žena a také zdravotní stav samotného Marxe se zhoršuje. Ustavičně pracuje na dokončení svého stěžejního díla s názvem Kapitál, jehož první díl vyšel roku 1867. Ovšem nemá již dost sil. Na smrtelné posteli Engelsovi podává obrovskou nesrovnanou hromadu papírů se slovy „Něco s tím udělej, Frede!“. Právě v této chvíli se v Engelsovi opět probouzí jeho workoholismus. Roku 1883 Karel Marx umírá a Engels se svědomitě pouští do organizace zápisků k dalším dílům Kapitálu – jednalo se o necelých 1 500 stran nepřehledného textu. Veškeré útrapy však nakonec překonává a se svými poznámkami obrovské a přelomové dílo vydává – druhý díl roku 1885, třetí díl v roce 1894.
S prací Friedrich Engels neustal ani na sklonku svého života, kdy už se kvůli podlomenému zdraví jezdíval pravidelně léčit. Patřil k nejvzdělanějším mužům na světě, na konci života perfektně ovládal přes dvacet cizích jazyků a svými encyklopedickými znalostmi odborně fušoval do filosofie, sociologie, politologie i ekonomie. Svým politickým přehledem fascinoval nejednoho tehdejšího vzdělance, známá je například jeho predikce z devadesátých let 19. století, ve které předpověděl vývoj světové politiky v horizontu následujících dvaceti let slovy: „Neslýchaně krutá světová válka s absolutně nevypočitatelným koncem.“ Engels zemřel na rakovinu hrtanu roku 1895 v Londýně a byl na své vlastní přání zpopelněn a rozptýlen do moře poblíž města Eastbourne.
Engelsovi vzdal hold i prezident Masaryk
Friedrich Engels byl prototypem člověka, u kterého (ačkoli kupříkladu nesouhlasíme s jeho pohledem na svět) musíme smeknout domnělý klobouk před obrovskou erudicí a přehledem. K „názorovému oponentovi“ choval velikou úctu například prezident Osvoboditel Tomáš Garrigue Masaryk, jenž se k Engelsově smrti vyjádřil následovně: „Pětasedmdesátiletý stařec ukončil svou velikou a požehnanou práci životní. Práce velká a požehnaná – mladý komptoarista v Manchesteru z roku 1842 po smrti Marxově stal se vůdcem mezinárodní sociální demokracie, a to znamená mnohem více než dědičné funkce starého režimu. (…) Jako Marx i Engels byl filosof. Pochopili, že utlačeným a vyděděným stane se po právu, jestliže nynější společenská organisace ve svých osnovných ideách se přemění. (…) I v tom, v čem Engels se mýlil, mýlil se člověk poctivý a neobyčejný; pro lidstvo nemají význam pouze názory naprosto správné nýbrž i částečně správné, a dokonce i pochybené mu prospívají, jestliže vytryskly z hloubi duše, bažící po pravdě a usilující o pokrok člověčenstva. A právě tu Engels je vzorem pracovníka, ano dělníka-myslitele.“
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
