François Villon, známý francouzský básník 15. století, nebyl zdaleka bezúhonný. Jeden z jeho nejvážnějších přestupků vedl k tomu, že byl v lednu 1463 vyhoštěn z Paříže. Tento trest však nebyl nejpřísnější, jaký kdy obdržel. Jak měl skončit život tohoto nekonvenčního muže, jehož poezie je stále populární i dnes?
Muž plný mnoha rozporů
Jak si představujeme životy básníků, kteří nám zanechali bohaté dědictví ve formě svých děl? Mnohdy to byli melancholičtí snílci, kteří trpěli smutkem, nepochopení vyvrhelové společnosti, nebo šťastní a zámožní muži, kteří se tvorbou zabývali jen ve volném čase. Možná že od každého trochu – a pak tu byl François Villon, jehož životní styl by se s jistou dávkou shovívavosti dal označit jako "velmi svérázný".
Mladý François Montcorbier patřil k nejchudším dětem své doby. Avšak měl velké štěstí, když se ho ujal kněz Guillaume de Villon. Ten brzy rozpoznal, že chlapec je velmi bystrý, a proto se rozhodl poskytnout mu vzdělání na Sorbonně. François tuto příležitost samozřejmě využil, ale po získání magisterského titulu se rozhodl pro úplně jiný život než dráhu uznávaného studenta
Už na univerzitě byl více rebel než vzorný student a zapojoval se i do akcí namířených proti státu. Jeho patron z jeho chování pravděpodobně nebyl příliš nadšený. Těžko mohl tušit, že se François díky svému dílu zapíše do historie jako prokletý básník, nejznámější tvůrce villonské balady, a jako autor, který posune poezii na novou úroveň. A to možná i právě proto, že žil takový život, jaký žil. Všichni víme, že život umělce se vždy odráží v jeho tvorbě.
Mladý Villon vedl životní styl, který ho zavedl až do pařížského podsvětí, kde se rychle začlenil a našel své místo. Přesto se dokázal dostat i do vyšších kruhů pařížské společnosti, což mu v několika případech doslova zachránilo život. A to doslova.
Jeho život byl plný žen pochybné pověsti, krádeží, rvaček a dlouhých nocí v hospodách. Není tedy překvapivé, že ačkoli měl ženy rád a užíval si jejich společnost, bez ohledu na to, zda pocházely z vyšší společnosti nebo z nejnižších vrstev, nikdy se neoženil. Manželství a rodinný život se jednoduše nehodily do jeho bouřlivého životního stylu.
Villon se spolu se svými "přáteli" nepravidelně živil krádežemi. Mezi místy, která se svými kumpány vykradl, byla dokonce i teologická fakulta. Pro výtržnosti v opilosti se několikrát ocitl ve vězení. Nejvážnější incident však teprve přišel. Během jedné rvačky došlo k tragédii, kdy kvůli Villonovi přišel o život kněz. To vedlo k tomu, že byl znovu předvolán před soud, který tentokrát neprojevil žádnou shovívavost a odsoudil ho k trestu smrti.
Blížící se konec přiměl básníka k vrcholnému výkonu jeho literárního umění. Právě v době, kdy ve vězeňské cele čekal na popravu, vznikla velká část jeho díla Testament. Pokud si někdo myslí, že se v tomto díle Villon kaje ze svých hříchů a lituje jich, je to z velké části omyl. Ani tváří v tvář smrti François Villon nepřestal být svým způsobem rebelem. Svá provinění přičítá osudu a odhaluje mnohé o svých láskách i hříších. Svůj život hodnotil s ironií sobě vlastní, která ho neopustila ani těsně před popravou. Jenže všechno nakonec dopadlo úplně jinak.
François Villon unikl šibenici díky amnestii, ale v Paříži zůstat nemohl. Dne 5. ledna 1463 byl jeho trest smrti oběšením změněn na deset let vyhnanství z Paříže. Díky svým kontaktům s vlivnými lidmi té doby se protloukal životem, jak jen mohl, a dokonce se objevil i na dvoře vévody Orleánského. To ale neznamenalo, že se mu problémy nadále vyhýbaly. Villon by to snad ani nebyl on, kdyby vedl spořádaný život. Po vyhoštění z Paříže se o něm informace vytrácejí. Jaký byl konec jeho života? O tom nám tento básník, milovník žen a veselého života, nechává prostor k fantazii.
Pravděpodobně první prokletý básník zemřel odhadem v roce 1463 nebo v roce 1467 ve Francii.
Zdroje informací:
Podobné články
Doporučujeme
