O málokterém českém filmu se dá říct, že vznikal tak dlouho a zároveň s tak jasným autorským záměrem (první klapka padla v roce 2013 a předcházelo jí několikaleté natáčení rozhovorů s významnými osobnostmi ze světa neortodoxní vědy, spirituality a duchovních nauk). Autor námětu, scénáře, režisér a producent filmu Petr Vachler prozrazuje leccos o pozadí vzniku jeho nejosobnějšího a nejnákladnějšího českého filmu současnosti. Především pak o zcela ojedinělé ústřední postavě příběhu.
Čmelák s lidskou tváří je zjevně důležitou postavou filmu. Proč právě čmelák?
PV: Dlouho jsem nevěděl, kdo by mohl být ideálním průvodcem příběhu filmu. Nakonec jsem se rozhodl pro prvního jarního opylovatele, tedy čmeláka. Je krásný, nádherný a přináší život. Dlouho se nevědělo, jak může čmelák s tak velkým tělem vůbec létat. Pro mne zajímavá bytost. A protože mezi všemi druhy na naší planetě je ve struktuře DNA minimální rozdíl, polidštil jsem ho.
Proč tam ta postava je? Nebylo možné se bez ní obejít?
PV: Obejít se dá vždy vše, ale najít to správné řešení, to není zas tak jednoduché. Potřeboval jsem někoho, kdo by byl hodně neutrální, kdo není s ničím spojen. Přece jen je to formálně unikátní film, který propojuje hraný, animovaný i dokumentární film. A to si vyžaduje unikátního hrdinu. Čmelák má lidskou tvář a je hybatelem i pozorovatelem děje. Jeho schopnosti převyšují samozřejmě všechny schopnosti Avengers (smích). A takového hrdinu jsem do filmu prostě potřeboval. Bez něj by to nešlo.
Jak jsi postupoval při včleňování čmeláka do struktury scénáře?
PV: S touto entitou jsem pracoval po celou dobu. Nebylo co včleňovat, zabudovávat. Možná by bylo fajn prozradit, že jsem původně napsal verzi, kdy hlavní lidský hrdina byl místo čmeláka provázen svým vlastním starší já. Od toho jsem upustil. Dokonce jsem mluvil i s polskou hvězdou Danielem Olbrychskim, chtěl jsem Johna Malkoviche, sehnal jsem si na něj e-mail, a uvažoval i o českých hercích, třeba o Jardovi Duškovi. Vše ale padlo, zjistil jsem, že hlavní lidský hrdina, tedy Honza Budař, nebude mít své vlastní starší já, ale vesmírného průvodce, zástupce přírody.
Jak vznikala čmelákova podoba?
PV: Zkoušel jsem různé varianty s různými lidmi. Nakonec jsme si sedli s Robinem Benešem a on nejlépe pochopil moji představu o 3D modelu. Nebylo ani lehké najít správné ochlupení, pohyby, objevit mimiku. Na to se vytvořil na české poměry celkem velký tým, který léta vedli Marek Náprstek, Martin Šafus a Dan Stanchev. Základním zadáním bylo vytvořit mystickou bytost, která všechny spojí. A to se snad podařilo.
Kdo dal čmelákovi mimiku?
PV: Mimiku jsem mu nakonec dal osobně já díky moderním technologiím. Když už jsem mu předepsal, co má říkat, tak jsem ho i trochu rozhýbal. Bylo to náročné, nikdy jsem před tím nic takového nedělal.
Při pohledu na Čmeláka se nelze ubránit dojmu, že se v něm zrcadlíš ty sám. Je to náhoda nebo to byl záměr?
PV: Tak tohle mě zpočátku vůbec nenapadlo, hledali jsme starší tvář, která bude milá i ostrá, žádný sympaťák na první pohled, spíše aby mu lidi přišli na chuť později. Prolínali se mi tam různí herci, až nakonec je z toho ten, kým je. Každý v něm asi uvidí někoho jiného. Já osobně si nemyslím si, že bychom si byli až tak podobní. Hlas mu v české verzi dal herec Dalimil Klapka.
A proč tvoje volba padla právě na Dalimila Klapku?
PV: Vybíral jsem hlasy, nedíval se do historie, kdo co daboval, vůbec jsem nechtěl znát jména, tváře. A jeden hlas mě zaujal velice velmi. Když jsem zjistil že je to právě Dalimil Klapka, českému publiku známý jako hlas velmistra řádu Jediů, devět set let starého mistra Yody, potěšilo mě to.
Jak dlouho na animacích tvůj tým pracuje?
PV: Stále animujeme, rendrujeme. Máme za sebou už více než šest let práce animací. Jen samotný čmelák bude stát třeba jako samostatný český celovečerní film. Trikových a animačních sekvencí bude ve filmu daleko víc. Lehce jsem to na naše poměry přehnal.
Takže se jedná o film převážně animovaný?
PV: To bych netvrdil. Je tam sice hodně animace, triků, ale ve své podstatě je to hraný film, lehce neobvyklý.