Žijeme v době, která by se dala označit jako „vyprodej soukromí“. Facebook totiž netrpělivě čeká na každou informaci o nás a o tom co děláme, se kterou se rádi podělíme se svými přáteli.

A vzhledem k tomu, že se neustále musíme dělit o banální a nezajímavé okamžiky v našem životě (jakmile minimálně jednou denně nepostnete na Facebook fotku své večeře, tak imigrant znásilní Marka Zuckerberga), je více než jisté, že pokud se nám přihodí něco opravdu zajímavého, Facebook tím naprosto zahltíme.

Z hlediska jednotlivce je oním zajímavým to, že se vám narodí dítě. Děti se sice rodí odjakživa, ale v životě každého jednoho člověka je to obrovská událost. Tedy pro toho člověka a dejme tomu jeho nejužší rodinu. Ostatním je to naprosto ukradený. Cizí děti nikoho moc nezajímají. Tedy kromě pedofilů, ale k těm se dostaneme.

Člověk má doma malé dítě a teď co s ním? Nejlépe ho vyfotit a fotografii umístit na Facebook s komentářem typu: „Honzík krásně papá“, aby všichni přátelé a známí viděli, jaký je ten Honzík pašák. Asi není potřeba zdůrazňovat, že drtivě většině přátel je nějaký papající Honzík naprosto u prdele, ale i tak se najde několik srdcařů, kteří fotku olajkují nebo napíší zbytečný komentář jako „jéé, ten je šikovný“, čímž vlastně rodiče (matku, tady si nebudeme nic nalhávat) povzbuzují v tom, aby přitvrdila.

No a pak už to bere rychlý spád. Hrdá matka omámena brutálním úspěchem čtyř lajků pod fotkou Honzíka, který se ládoval přesnídávkou, začíná přitvrzovat. Tu dá fotku Honzíka, jak hezky spinká, tadyhle zase Honzíka, který už kaká na nočník, a sem zase vlepí fotku nahého Honzíka ve vaně. Lajky přibývají a nikomu není divné, že všechny fotky olajkoval rovněž Karel (u fotky nahatého Honzíka ve vaně přidal dokonce srdíčko), kterého dotyčná zná ze základní školy, kde chodil do vedlejší třídy a v životě s ním nemluvila. Holt je Karel prostě něžný typ, kterého děti dojímají. Anebo ne? Není Karel jedním z těch romantiků, kteří kdykoliv se objeví nová fotka Honzíka na Facebooku (každé dvě hodiny), tak si uvaří čaj, usedne k počítači, vytáhne lofase z kalhot a oddává se příjemné chvilce s Facebookem a malým Honzíkem?

httpwww.national.ro_.jpg

Tohle je Karel. Karel je pedofil. Karel miluje facebook. Karel jenom přihlíží. Karel nedělá nic nezákonného. Nekontaktuje malé holčičky. Jenom čeká na další fotku Honzíka ve vaně (Foto: www.national.ro)

Podle klinického a forenzního psychologa Micheale Setoa a podle jeho výzkumu se v populaci vyskytuje asi pět procent pedofilů. To je opravdu dost. Samozřejmě drtivá většina z nich je neškodná a tato deviace je pouze doplňkem jejich primární a klasické heterosexuality, nicméně bylo by dobré si asi uvědomit, že pokud máte na Facebooku sto přátel, tak nad každou fotkou Honzíka, kterou postnete, si statisticky vypleská bartoše pět sympaťáků. A to se už vyplatí.

Pokud máte rádi, když si nad fotkou vašeho dítěte dělá dobře několik romantiků, tak je vše v pořádku. Ale asi se shodneme, že vás tolik nebude.

A ještě jedna věc. Jsme první generace, jejíž potomci se bez svého souhlasu dostali do veřejného prostoru. Jejich fotky kolují různě po internetu a jsou rovněž jistě ve fotokolekci nejednoho pedofila. Je toto v pořádku? Nerozbijí nám za to děti, až dospějí, huby? V honbě za lajky tak nějak zapomínáme, že naše dítě není nová kabelka, se kterou se musíme bezpodmínečně na Facebooku pochlubit, aby ta kráva Věra ze střední, co ji nenávidíte, bo měla vždycky větší kozy než vy, pukla vzteky. Dítě je malý člověk, který tak úplně nemá ještě šanci se vyjádřit k tomu, jestli chce být někde vystavován, nebo ne.

Poznámka: Autor článku si udělal kariéru na tom, že zveřejňuje detaily (byť v drtivé většině smyšlené) o svém malém dítěti bez jeho souhlasu. Za to půjde do peklíčka.

A TADY máte 16 trefných ilustrací toho, jak nás Facebook požírá zevnitř.