Dnešní studenti vysokých škol jsou oproti starším generacím ve značné výhodě. Studují v době internetu. Právě proto nemusí opravdu studovat. Stačí, aby se připojili na internet, nastahovali si co potřebují, naučili se to a hodinu po zkoušce to zase zapomněli.
Jak by asi vypadal den dnešního studenta, kdyby byl vhozen do dob „pravěku“ tedy do doby, kdy nebyly v mobilech internety, nebylo neomezené volání a vše bylo tak nějak složitější.
8:00 – Vstávám. Záhy však zjišťuju, že jsem vysokoškolský student, takže nevím, co tady blbnu a jdu znovu spát. Takový vysokoškolský život jednoho zmůže.
11:00 – Znovu vstávám. Tentokrát už opravdu. Musím na přednášku. Nevím sice, na jakou, ale mám tady na stole papír se vzkazem, že dneska mám o půl dvanáctý přednášku, na které musím být. Asi to bude důležité, když jsem k tomu přidal i tři vykřičníky.
11:25 - Stojím v aule a zjišťuju, že nemám ponětí, kde ta přednáška je. Napadlo mě, se podívat na internet na mobilu. Tam to najdu.
11:26 – Co to? Kde mám svůj chytrý telefon? Proč mám v kapse starou Nokii? Na to teď nemám čas. Holt si to najdu na tý starý Nokii.
11:30 – Jak se z tý starý Nokie dostanu na internet? Vůbec se mi to nedaří. Jediný, co jsem zvládnul, bylo najít hada a nástroje. Tím to hasne. Ono to jako internet neumí? No nic. Není čas na hrdinství. Zavolám Petrovi. Ten bude vědět, kde máme tu přednášku.
11:32 – Jak jako nemám kredit? To ještě existuje? Vždyť mám neomezené volání, tak jakej kredit? Kašlu na to. Zeptám se na informacích.
11:35 – Ta ženská říká, že přednáška je ve staré budově. Je to prý asi dva kiláky směrem k nádraží. Tahle škola má nějakou starou budovu? Jsem tu pátým rokem a nikdy jsem o tom neslyšel. Asi bych měl občas do tý školy chodit.
11:45 – Sprintoval jsem směrem k nádraží tak vehementně, že jsem doběhl až na nádraží. Tu starou budovu jsem asi minul. Podívám se do mobilu na mapy.
11:48 – On ten starý šunt neumí ani mapy? Zavolám Petrovi.
11:49 – Jo aha. Zase ten kredit. Tak co teď?
11:55 – Zeptal jsem se nějaké paní na cestu a ta mi řekla, že jsem docela daleko. Nemám čas na to, být moc daleko. Zavolám si taxíka. Podívám se na internet, jaký mají číslo.
www.hughesinsurance.co_.uk_.jpg
Bez internetu v mobilu a bez kreditu si taxíka na ulici jen tak nezařídíte (Foto: www.hughesinsurance.co.uk)
11:56 – Jo, vlastně... Zavolám na informace.
11:57 – To jako bez kreditu nemůžu volat ani na informace? Kde to jsme? Jak se kupuje kredit?
12:00 – Zaběhl jsem do sámošky s tím, že bych chtěl kredit. Byl jsem poslán do trafiky.
12:10 – Našel jsem trafiku, kde jsem si koupil kartičku s kreditem. Konečně.
12:20 – Podařilo se mi si dobít kredit. Tady se pozná, že jsem vysokoškolák. Inu, tak teď si můžu konenčně zavolat. Asi zavolám Petrovi.
12:25 – Petr mi oznámil, že přednáška končí a že se zde vybíraly dvojice na semestrální práce. Jelikož jsem tam nebyl, tak na mě zbyl Jan Rejžek. Jan Rejžek má ekzém a pořád říká: „Jako, jo hele, takhle jo“, takže s ním nechce mít nikdo nic společného. Paráda. No nic, pojedu zpátky na kolej, abych se dospal. Vůbec nevím, kde právě jsem a jak se dostanu na kolej. Mrknu se na mobil na mapy.
12:26 – Jo aha.
A TADY se dozvíte, proč byste se měli vykašlat na vysokou školu a dát si jeden rok volna.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
