Dnes tomu je přesně 34 let, kdy tehdejší Československo paralyzovala generální stávka. Právě tato celostátní akce byla jednou z nejvýraznějších v rámci revolučního listopadu v roce 1989 a výrazně ovlivnila další dění. A ještě jedno výročí na dnešní den připadá – 27. listopadu 1921 se narodil Alexander Dubček, jedna z hlavních postav pražského jara v roce 1968 a také polistopadový předseda Federálního shromáždění.
Generální stávka, která změnila vše
Studentská demonstrace 17. 11. dala do pohybu změny, které se nedaly zvrátit. Sametová revoluce navždy změnila dějiny Československa. To bylo jasné i tehdejší vládnoucí komunistické garnituře. Náměstí se plnila den co den občany volajícími po změně, demonstrujících přibývalo. V Čechách Občanské fórum vyjadřovalo nespokojenost s vládnoucími strukturami státu, požadovalo odstoupení zkorumpovaných politiků a propuštění politických vězňů. Na Slovensku v Bratislavě vznikla paralelně Veřejnost proti násilí, v jejímž čele stál oblíbený herec Milan Kňažko. Rozdíl mezi OF a VPN byl, že VPN se později nezapojovala do procesu přebírání státní moci jako OF, čímž se dostala částečně do pozadí během revoluce. Bylo to právě OF, které jasně podporovalo plánovanou generální stávku, ke které 27. 11. skutečně došlo. Mezi 12.00 až 14.00 se republika zastavila. Dlouho avizovanou dvouhodinovou generální stávku, do které se zapojilo na 75 % občanů, většina podniků, továren a institucí se podařilo uskutečnit. Provozy, ve kterých musel být nepřetržitý provoz, se ke stávce přidaly alespoň manifestačně vyjádřením solidarity. Vše proběhlo pod heslem „Konec vlády jedné strany“. Stávka k pádu nenáviděné komunistické vlády skutečně výrazně přispěla. KSČ byla pod nátlakem veřejnosti donucená vzdát se svého mocenského monopolu. Tehdější premiér Ladislav Adamec již den poté slíbil sestavení nové vlády, a to do 3. 12. V době generální stávky se na Václavském náměstí sešlo v poledních hodinách okolo 250 000 lidí a později počet demonstrantů dosáhl až na 300 000. Hymnu zazpíval tenkrát bok po boku Karel Kryl s Karlem Gottem.
Návrat Dubčeka
Listopadové události vrátily do hry Alexandera Dubčeka, který patřil k hlavním postavám pražského jara v roce 1968 a jehož narozeniny si 27. listopadu připomínáme. Tento kdysi přesvědčený reformní komunista rozhodně není černobílou postavou československých dějin. Někteří jeho spolustraníci, jako například tehdejší prezident Antonín Novotný, o něm hovořili jako o slabochovi. Ale je to právě Dubček, který se stal pro tehdejší dobu symbolem liberalizace společnosti a také je autorem slavného obratu „socialismus s lidskou tváří.“ Na druhou stranu to byl ale právě on, kdo v roce 1969 z pozice předsedy Federálního shromáždění podepsal tzv. pendrekový zákon, který umožňoval brutální perzekuci demonstrantů po 21. srpnu 1969. Ve finále se proti němu jeho mateřská KSČ otočila a nakonec ho ze svých řad i vyloučila. Tím na dlouhou dobu Dubčekova politická kariéra skončila. Zpátky ho vynesly až listopadové události v roce 1989, kdy se začal opět objevovat na veřejnosti, byť se do té doby disidentských aktivit odmítal účastnit. Byl vážným kandidátem na funkci prezidenta republiky, ale nakonec došlo k dohodě, prezidentem se stal Václav Havel a on byl 28. prosince 1989 zvolen předsedou Federálního shromáždění. V této funkci, kterou vykonával až do roku 1992, se Dubček především staral o vyřešení česko-slovenských problémů a působil také v zahraniční politice, kde využíval své značné popularity, a to především v západní Evropě.
A zde si přečtěte něco o první porevoluční vládě, vládě národního porozumění.
Podobné články
Martin Miko
Jan StudničkaDoporučujeme
