Byla adventní neděle 11. prosince 1949, když se při kázání populárního kněze Josefa Toufara záhadně rozkolébal kříž na hlavním oltáři číhošťského kostela. Sám Toufar se o tom dozvěděl až o několik dní později od lidí, kteří si toho během mše všimli. Celkem jich bylo devatenáct. Upřímně, nikdy předtím se v Číhošti na Vysočině nic významného nestalo, ale tahle možnost pravého Božího zázraku mohla vesničku v dobrém proslavit. Zázrak ji skutečně proslavil, ale Číhošť se nestala poutním místem jako svědek nějakého zázraku, nýbrž jako důkaz komunistické krutosti.
Státní bezpečnost
Víte, čím víc se „zázrakem“ zabývali věřící a katolická církev, tím víc si začala rozruchu všímat i Státní bezpečnost. Musíte si taky uvědomit, o jakém roce se bavíme. Tohle byla ta tvrdá původní na Moskvu napojená StB. Ne, že by to v osmdesátkách byli kdovíjací miláčci, estébáci byli vždycky sadističtí parchanti, ale tahle padesátková banda byly OG kožené kabáty.
Státní bezpečnost jednak cítila ze strany církve a potažmo Boha nebezpečí pro státní ideologii a jednak si řekla, že může události v Číhošti rovnou využít k očernění jak církve, tak imperialistů, když už v tom bude. Státní věci pro úřad církevní, jemuž velel Gottwaldův švagr a budoucí ministr obrany Alexej Čepička, jednal hned koncem ledna.
Běda tomu
StB provedla něco, čemu se v jejich příručkách říkalo „tajné zatčení“, což v podstatě znamenalo únos. Farář Josef Toufar byl převezen do Valdic, kde ho bachaři a estébáci mučili téměř měsíc, dokud jim nepodepsal přiznání, že zázrak osobně zinscenoval. Ne, že by někdo ještě po osmdesátém devátém tomu přiznání věřil, ale experti se shodují na tom, že finální podepsaná výpověď ani trochu nezní jako Toufar.
Před pětasedmdesáti lety, tedy 22. února 1949, farář dokument podepsal. Tam ale práce nekončila. Fízlové odvezli v podstatě umírajícího faráře zpátky do jeho kostelíka, kde s ním přes noc, aby to neviděli místní, natáčeli záběry pro propagandistický film Běda tomu, skrze koho přichází pohoršení. To je citace ze svatého Matouše. V tomhle upřímně debilním filmečku je „jasně ukázáno“, jak Toufar ovládal pohybující se kříž mechanismem schovaným pod květinami… které tam během adventu nemohly být, protože adventní výzdoba kostela květiny zakazuje.
Toufar na záběrech sotva stojí, má horečku, mimo natáčení ho museli podpírat. A po tom všem ho převezli zpět do Valdic k dalšímu výslechu. Tam mu praskl vřed, byl narychlo operován, ale nakonec 25. února 1950 zemřel.
Prostý zázrak
Po sametu se stal Josef Toufar jedním ze symbolů komunistické zvůle, a naprosto právem. Pochopitelně nebyl sám, kdo ve spojení s číhošťským zázrakem trpěl. Například fotograf, který si přijel vyfotit kříž, byl uvězněn na třináct let, a řada dalších lidí skončila v base jenom proto, že tak nějak byla kolem.
Samotný zázrak se nikdy vyjasnit nepodařilo. Existuje samozřejmě řada hypotéz; například ta, že s křížem pohybovali provokatéři estébáků sami. Nebo že byl prostě nekvalitně připevněn řemeslníky. A pak je tady ta možnost, že šlo skutečně o zázrak. A v takovém případě je Josef Toufar čistě a jednoduše Božím mučedníkem.
Podobné články
Martin Miko
Arian EbrahimiDoporučujeme
