Pozadí rodinného konfliktu

Jednou z ústředních postav portugalské historie v závěru 11. století byl Jindřich Burgundský, pocházející z vedlejší větve Kapetovců. Ten se právě na sklonku 11. století odebral na Pyrenejský poloostrov, kde se významně vojensky činil a pomohl Alfonsu VI., králi Kastílie a Leónu, v boji s Maury v Hispánii. Na počest jeho vojenského úsilí mu král Alfons VI. svěřil vládu v oblasti zvané Portucale a provdal za něj svou dceru Terezu Kastilskou.

Jindřich Burgundský, portugalský hrabě, se v závěru svého života snažil různými intrikami posílit své postavení a s celou portugalskou oblastí se osamostatnit. Uzavřel dokonce tajnou dohodu se svým švagrem, s nímž si chtěl království po smrti Alfonse VI. rozdělit. V roce 1112 jej však uprostřed těchto snah zastihla smrt a regentkou portugalského hrabství se stala vdova Tereza Kastilská.

mohlo by vás zajímat

Poprava Jane Greyové: Příběh devítidenní královny

Matka vs. Syn

Když v roce 1112 zemřel Jindřich Burgundský, chopil se vlády jeho tříletý syn Alfons – ovšem kvůli věku pouze formálně. Fakticky vládla jako regentka jeho matka Tereza Kastilská. Ta se mezitím seznámila s významným šlechticem Ferdinandem Peresem de Tavaru z Galicie. Ze svého nového milence učinila v roce 1121 hraběte a svěřila mu správu nad městy Coimbra a Porto. Tereza Kastilská pokračovala v intrikánské politice svého zesnulého manžela a snažila se tak posílit své postavení v portugalském hrabství, na vládě se pochopitelně významně podílel i milenec Ferdinand.

S tímto způsobem vlády se však neztotožňovala značná část portugalské šlechty, na jejíž stranu se nakonec v roce 1120 postavil i mladý Alfons, který však prohrál a byl poslán do exilu. Přeci jen mu tehdy bylo jen 11 let, šance na suverénní vítězství nebyly kdovíjak velké. V exilu následně strávil dlouhých osm let, zatímco jeho vlastní matka dále vládla v jeho rodném Portugalsku.

mohlo by vás zajímat

Královská smrt opředená mýty: Zabilo Ladislava Pohrobka otrávené jablko?

Bitva na São Mamede a portugalská nezávislost

V roce 1126 začal Alfons užívat titul „kníže Portugalska“, bylo mu tehdy 17 let. Tím byl jeho cíl jasně definován a stanoven – chtěl se chopit vlády nad portugalským hrabstvím a pokusit se o osamostatnění. V cestě mu však stále překážela vlastní matka a její milenec.

Tereza Kastilská byla v té době prakticky už jen pouhou loutkou Ferdinanda Perese de Tavaru. Její syn Alfons měl na své straně většinu portugalské šlechty, včetně pánů hlavních portugalských měst, velké části obyvatel a vysokých místních církevních hodnostářů. Ti všichni tlačili na Alfonse, aby se ujal vlády a prosadil nezávislost Portugalska.

Roku 1128 se tedy do Portugalska vrátil Alfons s novým vojskem, které se střetlo s vojskem Alfonsovy matky Terezy Kastilské v bitvě na planině São Mamede, asi 15 km jihovýchodně od Bragy. Bitva se odehrála 24. června roku 1128 a byla vyvrcholením rodinného boje o portugalský knížecí trůn. Vítězně z bitvy vyšel právoplatný následník trůnu Alfons, jenž po bitvě pohotově vyhnal svou matku i jejího milence ze země.

Alfonse na cestě k portugalské nezávislosti čekalo ještě několik překážek, se všemi si však poradil. Nejprve odrazil útok Alfonse VII. Kastilského, čímž se stal de facto suverénním vládcem celého Portugalska. Svůj vliv začal Alfons následně směřovat na jih, kde se jeho cílem stali Maurové. Když v roce 1139 porazil muslimy v bitvě u Ourique, nechal se prohlásit králem Portugalska. S tím pochopitelně zprvu nesouhlasil Alfons VII. Kastilský, nakonec však v roce 1143 uznal svrchovanost Alfonse nad Portugalskem. Ten se tak oficiálně stal králem Alfonsem I. Portugalským. Alfonsovi se mimo jiné podařilo dobýt Santarém a Lisabon a postavit několik katedrál.

Druhým podstatným krokem však bylo mezinárodní uznání, kterého Alfons I. Portugalský dosáhl až roku 1179, když se zavázal k podřízenosti Svatému stolci. Následně byla vydána bula Manifestis Probatum, čímž byla definitivně stvrzena nezávislost Portugalska a Alfons I. Portugalský se stal králem de jure. Rodinná rozepře tak skončila stvořením nezávislého a svrchovaného státu.

Přes koho tedy vedla cesta k portugalské nezávislosti? Alfons I. Portugalský se musel „vypořádat“ nejen se svou matkou a jejím milencem, ale také s Maury, Alfonsem VII. Kastilským, a nakonec i se Svatým stolcem. Není tedy divu, že se v roce 2007 umístil v anketě „Naši velcí Portugalci“ na čtvrtém místě.