V otcových stopách
Psal se rok 1902 a v tehdejším městě Teplitz-Schoenau (dnes Teplice) se do německy mluvící židovské rodiny narodil Juliovi a Helene Kohnerovým jejich první syn, kterého pojmenovali Paul. Jeho otec Julius měl velice blízký vztah k filmu a filmovému průmyslu. Když se v roce 1924 po požáru z roku 1874 slavnostně znovuotevřelo teplické městské divadlo, radní města pečlivě zvažovali, kdo by se měl stát vedoucím městského kina. To bylo umístěno v suterénu divadla. Volba padla na Julia Kohnera, který měl dlouholetou zkušenost s vedením kinosálu v teplickém hotelu Labuť. Dle výpovědí pamětníků byl Julius Kohner muž se spoustou nápadů a energie, čímž si vysloužil mezi teplickými obyvateli značnou oblibu. Dokonce ho přezdívali „papa Kohner“. V roce 1920 dokonce založil filmový magazín Internationale Filmschau, kde se stal i redaktorem. Z časopisu se postupně stal jeden z nejvýznamnějších evropských magazínů zaměřených na film a kinematografii.
Otcovy aktivity v oblasti filmového průmyslu hrály Paulovi do karet. V mládí ho totiž otec zaměstnal jako novináře ve svém časopise. Když mu bylo 18 let, vyslal ho otec do Karlových Varů udělat rozhovor se zakladatelem filmového studia Universal Motion Pictures Carlem Leammlem, jelikož sám si zvrtnul kotník a nemohl tak cestovat. Paulovo setkání s Carlem Leammlem v hotelu Pupp proběhlo nadstandardně, jelikož mu filmový magnát ihned po skončení rozhovoru nabídl práci ve svém studiu v USA. Mladý Kohner ho zaujal nejen svým vystupováním, ale i tím, že ovládal 6 světových jazyků. Kromě češtiny a němčiny totiž hovořil i anglicky, italsky, španělsky a francouzsky.
Kariéra v USA
Po příjezdu do USA se Paul Kohner věnoval práci ve filmové produkci a propagaci v New Yorku a Los Angeles. V Americe se Paul projevil jako schopný produkční. V roce 1923 produkoval němou verzi filmu Zvoník od Matky Boží a o dva roky později snímek Fantom opery, který se stal hitem. Na konci 20. let se stává vedoucím studia Universal Motion Picture pro Evropu, které sídlilo v Berlíně. Zde se stal producentem filmů jako Bílé peklo nebo S.O.S. ledovec. Po premiéře filmu S.O.S. ledovec v roce 1933 byl zděšen narůstajícím vlivem nacismu v Německu, a proto se raději vrátil zpět do USA.
Pomocná ruka hercům před okupací
Ve 30. letech byl již Kohner mezi filmovými producenty velký pojem. Produkoval desítky filmů pro světový trh. Zaměřoval se především na španělskojazyčné a koprodukční filmy. Dalším posunem v Kohnerově kariéře bylo založení talentové agentury v roce 1938. Pomáhal především evropským hercům židovského původu, kteří emigrovali do Spojených států před nacismem. Mezi jeho klienty patřili Marlene Dietrich, Lana Turner, Liv Ullmann, Billy Wilder, Maurice Chevalier, Ingmar Bergman nebo Erich von Stroheim. V roce 1938 rovněž založil organizaci European Film Fund, která pomáhala evropským emigrantům zajistit pracovní víza a finanční prostředky na cestu do Ameriky z důvodu nacisty okupované Evropy.
Osobní život
Paulova druhá žena byla slavná mexická herečka Lupita Tovar. Jelikož nebyla židovského původu, jeho rodiče protestovali proti jejich sňatku. Rozhodl se proto, že ji lépe seznámí se svou rodinou. Až teprve poté jeho rodiče svolili ke sňatku pod podmínkou, že se bude svatba konat dle židovských tradic. Svatební obřad proběhl 31. října 1932 v teplické synagoze, která byla zničena během 2. světové války nacisty. S Lupitou měli nakonec dvě děti – syna a dceru. Ti dle rodinných tradic zůstali věrni filmovému řemeslu. Syn Paul J. Kohner byl filmový producent a dcera Susan filmová herečka. Paulova vnoučata se také proslavila díky filmu. Jsou z nich úspěšní hollywoodští režiséři a scenáristé.
Po selhání srdce v roce 1988 Paul Kohner zemřel ve věku 85 let.
Odkaz na dědečka
Kohnerovi vnuci odkazují v oblíbeném teenagerském filmu Prci, prci, prcičky na Českou republiku v podobě jedné z postav Nadji, která přiletí do USA na studijní pobyt. Odkazují tak na památku svého dědečka Paula.
A zde je 5 zajímavostí o legendárním písničkářovi Johnny Cashovi.