Morová epidemie v Praze roku 1016 vyhubila devět desetin obyvatelstva, pokud k ní tedy vůbec došlo
Vyhledávání

Bylo hůř a bude líp: Morová epidemie v Praze roku 1016 vyhubila devět desetin obyvatelstva, pokud k ní tedy vůbec došlo

Zdroj: Pieter Brueghel the Elder - Museo del Prado, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=74450965

Morové epidemie byly na českém území v období mezi 14. a 18. stoletím poměrně časté. Tuzemští obyvatelé jich zažili desítky, přičemž k té úplně první mohlo dojít již 4. února roku 1016. Ničivý mor měl tehdy zasáhnout město Prahu a vyhubit téměř devadesát procent tamějšího obyvatelstva. Jediným problémem je, že možná o žádnou morovou epidemii vlastně nešlo. Veškeré informace o ní totiž vyplývají z nechvalně známé Kroniky české od Václava Hájka z Libočan, která je často považována spíše za literární dílo muže s bujnou fantazií než za faktograficky přesný popis historických skutečností.

Jan Fiedler
Jan Fiedler 4.2.2021, 08:30

Bude líp, bylo hůř!

Je tu již druhý kalendářní měsíc roku 2021 a svět se stále nevymanil z devastujícího sevření covidu-19. Pandemie, o které přesně před rokem plno odborníků i neodborníků pochybovalo, zasáhla výrazně negativním způsobem celý svět, což už nemůže popřít ani ten, co koronavirus považuje za slabou rýmičku. Pandemie svět zasáhla ekonomicky, zdravotně i psychologicky.

Jakousi menší pomyslnou cenou útěchy může být skutečnost, že si české země včetně hlavního města Prahy už několika epidemiemi i pandemiemi prošly… a vlastně mnohem horšími než teď. Ne snad, že bychom se zničehonic měli začít nesmyslně radovat z toho, jaká je zrovna situace, nicméně stejně jako hlásá legendární motto premiérova hnutí ANO „Bude líp!“, musíme v těžkých dobách sáhnout i po mottu opačném, tedy „Bylo hůř!“. A to opravdu bylo, dokonce i z hlediska pandemického.

Morové epidemie v českých zemích

České země si v historii prošly hned několika morovými epidemiemi. Pravý mor, tedy ten nejběžnější, o kterém široká veřejnost ví, se v Evropě začal vyskytovat během 14. století. Území dnešního Česka zasáhla tzv. Černá smrt poprvé v roce 1349, přičemž se jednalo o nejničivější vlnu v evropské historii. Ztráty z tohoto období se odhadují na jednu třetinu až jednu polovinu obyvatelstva.

Poslední velká epidemie v českých zemích se datuje k letům 1713 až 1715, kdy v důsledku moru zemřelo okolo dvou set tisíc lidí. V menších a větších vlnách zasáhl v minulosti mor české země přibližně třicetkrát, z toho některé vlny jsou fakticky doložené, o jiných se vedou diskuze.

Morová epidemie v Praze

Tuzemští obyvatelé, konkrétně Pražané, si ale údajně prošli ještě jednou morovou vlnou, a to přibližně o tři sta let dříve, než přišla ta oficiálně první. Existence této morové epidemie je doložena v kronice, nemělo by tedy být pochyb… ovšem to by se nesmělo jednat o kroniku Václava Hájka z Libočan z roku 1541.

Ačkoli se jedná o kroniku mezi čtenáři velice oblíbenou a s vysokou literární hodnotou, jde zároveň o počin kontroverzní z hlediska faktografie. Hájkovu práci s historickými prameny kritizoval například František Palacký spolu s dalšími dějepisci. Samotný Václav Hájek byl často označován jako sedmilhář a prznitel české historie. Na druhou stranu kupříkladu profesor českých dějin Zdeněk Beneš se v tomto ohledu Hájka víceméně zastává a poukazuje, že ve srovnání s jinými kronikami patří ta Hájkova mezi ty věrohodnější.

To, že si kronikáři rádi vymýšleli a své příběhy pro lepší vyznění často různě přibarvovali, je známým a potvrzeným faktem. Relevance kroniky se poté odvíjí od toho, v jakém rozsahu k podobnému přibarvení uplynulých skutečností došlo. Dle Hájkovy Kroniky české došlo roku 1016 k rozsáhlé morové epidemii, jež silně zasáhla zejména Prahu. Počínaje čtvrtým únorem měla tehdy spíše menší město pražské ona morová epidemie zasáhnout a udržet se v něm až do září téhož roku.

Praha dle Hájka balancovala na hranici vymření, moru mělo za oběť padnout až devět desetin obyvatelstva. Kníže Oldřich z rodu Přemyslovců, otec českého Achilla Břetislava, dal v souvislosti s epidemií kolem Prahy pokácet mnoho lesů. Dříví poté bylo napříč městem hromadně páleno, aby dým provoněný smůlou a dřevem pročistil ovzduší. Tato metoda údajně zafungovala a nemoc se postupně vytratila.

Mor jako ekvivalent hromadného umírání

Zdali k morové epidemii došlo nebo ne, toť otázkou. Například první a pravděpodobně nejznámější český kronikář Kosmas, jenž žil v letech 1045 až 1125, tedy poměrně nedlouho po údajné epidemii, se ve své kronice o žádném moru v roce 1016 ani slovem nezmiňuje. Z hlediska demografie snad údajně k určitému úbytku obyvatelstva dojít mohlo, jenže jaký byl případný pravý důvod, to jest obestřeno neznámem. Lidé v oné době totiž za morovou epidemii považovali téměř vše. Jakmile někde začalo docházet k hromadným úmrtím, byl to dle většinového mínění automaticky mor, ačkoli se dle příznaků mohlo reálně jednat o úplně jinou chorobu… není ovšem pochyb o tom, že bylo hůř a bude líp.

Podobné články

Doporučujeme

Další články