Baltský řetěz předznamenal konec komunismu ve Východní Evropě: 2 miliony lidí si na čtvrt hodiny podalo ruce napříč státy

Obrázek uživatele arian.ebrahimi
23.08.2019, 13:27

Před 30 lety si tři pobaltské státy doslova podaly ruce. Obyvatelé Litvy, Lotyšska a Estonska se rozhodli světu připomenout tehdy půlstoleté výročí podpisu nechvalně známého paktu Ribbentrop-Molotov, který umožnil vojenskou okupaci Pobaltí Rudou armádou a jeho násilné začlenění do Sovětského svazu.

Anexe je nelegální

Těsně před vypuknutím druhé světové války, 23. srpna 1939, podepsali zástupci nacistického Německa a Sovětského svazu smlouvu o neútočení, která vstoupila do dějin pod názvem pakt Ribbentrop-Molotov – až po válce se ale zjistilo, že součástí této dohody byl i tajný dodatek, kterými si dvě evropské totalitní mocnosti rozdělily sféry vlivu. Tři malé, ale nezávislé státy Pobaltí se tak v roce 1940 staly po vojenské okupaci součástmi Sovětského svazu, který bez větších potíží oblast anektoval. S tím se ale Estonci, Lotyši ani Litevci nikdy nesmířili a mezinárodní právo jim dávalo za pravdu – na rozdíl od ostatních oblastí Sovětského svazu totiž nikdy nedošlo k byť i jenom předstíranému vyjádření souhlasu se začleněním ze strany pobaltských států.

Když potom v 80. letech začaly v komunistickém impériu tát ledy, rozhodly se občané Pobaltí dát najevo, že jejich národní státy nikdy nepřestaly technicky vzato existovat. Již v roce 1986 se ve městech napříč světem připomínal 23. srpna tzv. Den černé stuhy, který měl upozornit na porušování lidských práv v Sovětském svazu a symbolicky byl zvolen den podpisu německo-sovětského paktu.

Na 50. výročí podpisu této smlouvy se rozhodly hlavní opoziční síly ve všech třech pobaltských zemích upozornit na sebe ve velkém – zvolena byla forma řetězového protestu, kdy měl napříč těmito zeměmi vzniknout nepřerušený lidský řetěz vyjadřující soudržnost tří národů, které chtěli obnovit svou nezávislost.

600 kilometrů spojených lidí

Za podpory místních orgánů (které se začaly ve velkém osamostatňovat od centrálního moskevského vedení) organizátoři naplánovali nejlepší možnou trasu řetězu, kvůli které bylo nutno zajet i do vesnických oblastí, které o protestech neměly žádné informace. Estonsko dokonce vyhlásilo mimořádné prázdniny, aby byl zajištěn úspěšný průběh celé akce – autobusy rozvážely lidi do řidčeji osídlených míst, aby nedošlo k přerušení řetězu. Celou akci poté koordinovala místní rádia, která významně porušila tehdejší zákony o cenzuře.

Nakonec si přesně v sedm hodin večer přes 2 miliony lidí na patnáct minut stiskly ruce a vznikl tak téměř 600 km dlouhý nepřerušený lidský řetěz, který celému světu ukázal, že Litevci, Lotyši a Estonci to se svou svobodou myslí vážně. Poté po celé oblasti vypukaly spontánní demonstrace – část protestujících se vydala do kostelů, kde se následně sloužily pro-národní mše.

I přesto, že se v následujících dnech snažilo sovětské vedení demonstraci v novinách, televizích i v rádiu ukázat jako dílo nebezpečných nacionalistů a fašistů, revoluce v Pobaltí pomalu začala.

A tady si přečtěte, jak umíral poslední íránský šáh.


Komentáře

Doporučeno pro vás