Lidový prezident, který šel proti svému lidu

Antonín Zápotocký rozhodně nepatřil k těm lepším prezidentům naší novodobé historie. Není divu, že mu lidé přezdívali „ušaté torpédo“ nebo „Tonda Zápotonda“. Díky komunistické propagandě však byla jeho osoba poměrně značně idealizována. Vzhledem k tomu, že byl původně vyučený kameník, který pracoval i na dostavbě katedrály sv. Víta v Praze, rozhodli se komunisté využít jeho pracovních zkušeností a začali ho označovat za tátu všech dělníků a člověka z lidu. Jeho životopis se však netýkal jen manuální práce. Od roku 1914 například pracoval v sociálnědemokratické straně na Kladně jako stranický redaktor. To ovšem netrvalo dlouho, protože byl následně poslán na frontu a jako voják rakousko-uherské armády bojoval například v Srbsku nebo v Itálii.

Po válce a vzniku samostatného Československa se rozhodl do politiky zapojit aktivněji. Stal se totiž jedním ze zakladatelů levicové frakce v Československé sociální demokracii. Zároveň organizoval generální stávky společně s dělníky na Kladensku a v rámci demonstrací požadoval například i demisi vlády. Za tyto činy se nakonec dostal i do vězení, jenže díky amnestii Masaryka byl po devíti měsících volný. Ve dvacátých letech vstoupil do KSČ, kde se dostal až do vedení strany. Ve 30. letech se stal hlavním představitelem Rudých odborů a v roce 1932 dokonce organizoval Velkou mosteckou stávku.

mohlo by vás zajímat

"Naše měna je pevná a reforma nebude!" Před 60 lety zemřel prezident, kvůli kterému Češi házeli peníze z oken jako bezcenné papírky

Když přišla 2. světová válka, pokoušel se emigrovat do Sovětského svazu, jenže byl zatčen už v Polsku. Následně strávil v podstatě celou válku ve vězení a v koncentračních táborech. Podle některých zdrojů se o něm říkalo, že byl ve vězení šéf. Nicméně po válce se opět vrátil ke svým oblíbeným odborům a práci v KSČ. Nakonec se stal i poslancem Národního shromáždění a už o rok později mu předsedal. Rok 1948 byl pro Zápotockého zlomovým, protože se mu podařilo stát se předsedou vlády ČSR.

Do historie se nechvalně zapsal až v pozici prezidenta, kterým byl zvolen v roce 1953. V souvislosti s tím si historie dodnes pamatuje jeho slova o měnové reformě. „Naše měna je pevná, a měnová reforma nebude, všechno jsou to fámy, které šíří třídní nepřátelé,“ říkal veřejně a o necelý den později tehdejší předseda vlády Viliam Široký. Oznámil, že stávající bankovky budou platit jen do konce měsíce. Tuto měnovou reformu provedlo Československo bez souhlasu Mezinárodního fondu a hlavně bez informování veřejnosti. Je pravda, že se tímto krokem odstranila inflace a černý trh, ale na druhou stranu se peníze všech znehodnotily, což následně vedlo ke ztrátě většiny úspor všech občanů a zároveň ke snížení životní úrovně. Například bankovní vklady do 5 tisíc korun byly znehodnoceny v poměru 6,25:1, vklady do 20 tisíc v poměru 10:1 a nad 50 tisíc dokonce v poměru 30:1. Vrcholem toho všeho bylo, když vláda nakonec hrdě oznámila, že pracující lid tímto způsobem zvítězil nad bohatými lidmi. O peníze přitom přišli úplně všichni, a to včetně samotné vlády.

Po této měnové reformě nastal samozřejmě odpor, který v Plzni vygradoval v povstání. To musela nakonec potlačit Československá armáda společně s Lidovými milicemi a Pohraniční stráží. Během „prezidentování“ Zápotockého se například odehrály i vykonstruované politické procesy nebo násilná kolektivizace soukromého zemědělství.

Na rukou má tedy Antonín Zápotocký nejen krev, ale i celospolečenskou loupež vůči celému národu, a to navíc za bílého dne. Jeho osobnost v pozdějších letech komunisté idealizovali a přisuzovali mu přezdívku „táta dělníků“, jenže jak se ukázalo v 50. letech, tak s protestujícími dělníky neměl žádné slitování. A to i přesto, že to byl v minulosti v podstatě on, kdo pořádal generální stávky a odborářské protesty. Historie by neměla zapomínat ani na to, že to byl právě on, kdo byl na vrcholu moci u všech poprav, zatýkání, ničení životů a terorizování úspěšných lidí.

mohlo by vás zajímat

V roce 1953 Plzeň vyhlásila válku ČSR: Povstání, o kterém jste nikdy neslyšeli

Nakonec zemřel 13. listopadu 1957 na infarkt a jeho nástupcem se stal Antonín Novotný.