Alexandre Dumas proslul jako autor Tří mušketýrů či Královny Margot, a protože se i jeho syn stal spisovatelem, říká se tomu původnímu Alexandre Dumas starší. V historii rodu byl ale ještě jeden Alex Dumas. Přezdívalo se mu Černý hrabě a byl hrdinou Velké francouzské revoluce. Nakonec ho ale zradili vlastní lidé a jeho příběh pak synka inspiroval k napsání jeho možná nejslavnějšího počinu - Hrabě Monte Cristo.
Alexandre Dumas toužil po pomstě
Alexandre Dumas starší vešel ve známost jako autor dramatických románů odehrávajících se na pozadí neméně dramatických historických událostí z dějin Francie. Jeho Tři mušketýři jsou legendární, ale stejně slavný je rovněž Hrabě Monte Cristo, který se, stejně jako dobrodružství d'Artagnana, Athose, Porthose a Aramise, dočkal několika filmových zpracování. Aby ne - je to příběh o zradě a pomstě, a takový bude vždy aktuální.
Pro neznalé literatury jen připomeňme, že Hrabě Monte Cristo je původně Edmond Dantés, kterého ze žárlivosti zradí jeho spolupracovníci a on bez soudu skončí na dlouhé roky ve vězení. Pak se z něj ale dostane a navíc se od spoluvězně dozví, kde ukryl obrovský poklad. Inkognito se vrací do Marseille, kde se chystá vybrat si krutou pomstu na těch, kteří mu zničili život. Nervy drásající příběh v sobě kromě famózních soubojů nese i řadu poselství, například to, že touha po odvetě člověka změní, ne-li zničí, a co je jednou ztraceno, se už jen těžko vrací zpět. Málokdo ale ví, že se Dumas při psaní inspiroval skutečnou story - story svého otce, rovněž Alexandra Dumase. Ten se ale na rozdíl od Dantése kýžené odplaty nikdy nedočkal...
Alexandre Dumas starší, kterému se přezdívalo Alex, měl ještě jeden titul - Černý hrabě, nepřátelé v boji mu dokonce říkali Černý ďábel. Narodil se totiž roku 1762 na Saint-Domingue v oblasti dnešního Haiti bílému francouzskému hraběti a černé otrokyni. A protože tehdy francouzské království potomky šlechticů smíšené rasy chránilo, ve 14 letech se Alex dostal do vojenské akademie, kde exceloval. Byl pohledný, charismatický a měl vybrané způsoby, a to dokonce i ve chvílích, kdy ostatní důstojníci na jeho úrovni „vlčeli“.
Jako člen francouzské revoluční armády vyhrával bitvu za bitvou a dopracoval to až na generála. Ačkoliv nesouhlasil s tím, jakým způsobem se Napoleon Bonaparte snaží získat moc, sloužil pod ním, a dokonce s ním vyrazil na pověstně nešťastné tažení do Egypta. Tam se Dumas s Napoleonem pohádali, navíc se proslýchalo, že Bonaparte se svého generála trochu bál - byl totiž populárnější, hezčí, především byl ale oddán ideálům republiky. Dumas posléze z Afriky odplul, jeho loď nicméně padla do britského zajetí a Dumas skončil v žaláři. Zdálo by se jasné, že se Napoleon prominentního francouzského důstojníka pokusí osvobodit, minimálně o tom zkusí vyjednávat. Inu, nestalo se tak. Bonaparte nechal Dumase v šatlavě hnít dva roky.
Na svobodu se dostal jen díky své věrné ženě Marii Louise, která za něj úpěnlivě orodovala, kde se dalo. Krátce po návratu do vlasti přišel na svět jejich syn, právě ten Alexandre Dumas, jehož všichni známe z hodin literatury. Dospělý Dumas na tom ale nebyl dobře - po pobytu ve vězení byl částečně ochrnutý, neviděl na jedno oko a byl napůl hluchý, což připisoval podezření, že jej ve vězení nechávali pomalu trávit. Z těch dvou let za mřížemi se nikdy psychicky ani fyzicky nevzpamatoval a zemřel na rakovinu žaludku, když jeho synkovi nebyly ani čtyři roky.
Malý Alexandr tedy otce poznal jen z vyprávění své matky a z hrdinských historek, které se o něm nesly jako legendy. To všechno ho při psaní Monte Crista inspirovalo, avšak tu část, kde se Dantés dočká kýžené pomsty, tu si musel Dumas vyfantazírovat. Jeho otci se oné satisfakce nikdy nedostalo. Jedinou památku na Alexandra „Alexe“ Dumase, kamennou sochu, zničili během druhé světové války nacisté, neboť pomník připomínal člověka smíšené rasy.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
Jan Fiedler
