Všichni víme o tom, co se u babičky s dědou děje za zvěrstva. I když to možná nepřiznají, je nám to jasné a jsme s tím smířeni. Je to totiž pouze malá cena za tu pohodu, kdy dítě není doma.
1. U babičky dítě vždycky dostane něco sladkého
Svým rodičům jste předali zdravé dítě s ideální váhou a po čtrnácti dnech jste od nich převzali obtloustlého sádelníka s náběhem na dnu či cukrovku. Cukrem nadopované dítě posléze tři dny v kuse nespí a pouze trhavými pohyby hlavou s vytřeštěnýma očima sleduje dění v místnosti a dožaduje se dalšího cukru.
Babička napekla šedesát plat buchet, k obědu byla čokoláda a k večeři kýbl zmrzliny i přes váš jasný apel, že mladej může dostat jeden bonbon maximálně za dva dny. Babičky totiž děti rády přežírají sladkým. Je to ještě z dob, kdy byly ježibabami a vykrmovaly Jeníčka s Mařenkou.
2. U babičky se nemusí chodit spát po Večerníčku
Váš dílčí úspěch, kdy jste mravenčí prací dosáhli konečně toho, že vaše dítě chodí spát po večerníčku, je během několika dní u prarodičů naprosto zdehonestován. Je to výsměch přímo do tváře vaší výchovy. U babičky se totiž spát nechodí. Tam se čeká, až dítě odpadne samo únavou a pak se odnese do postele. Což bývá někdy kolem půlnoci. Jakmile přeberete zpět své dítě, můžete začít s chozením spát po Večerníčku zase hezky od začátku.
3. Dítě si od babičky dotáhne nějaké zvíře
Babička s dědou jsou moc měkký. Jakmile dítě zatouží po nějakém zvířátku, tak ho dostane. No a protože zvířátko u babičky s dědou většinou zůstat nemůže, tak si ho dítě vezme s sebou domů. K vám domů.
A tak po prázdninách jsou byty a domy mladých rodin plné koťátek, křečků, ježků, ještěrek, slepýšů, veverek nebo obojživelníků, kteří se prohánějí ve vaně. Všechny zvířata mají vzteklinu, prašivinu nebo nějakou jinou chorobu. Obojživelníci po nocích kvákají nebo se plazí po stropě a křečka zašlápnete, když půjdete v noci rozespalí na záchod (spláchnout ty uřvaný debilní žáby a nebo koťátko).
4. U babičky se dítě naučí nekázni
Vaše po léta budovaná autorita a systém výchovy na bázi strachu, zastrašování a přísné lásky se po pár týdnech u babičky zboří jako domeček z karet. Režim, které si vaše dítě přisvojilo, si zase hezky odsvojí. U babičky, když se totiž něco nechce, tak se to dělat nebude. Dítě si proto dělá, co se mu zlíbí, je rozverné a babička ho v tom podporuje. Děda se na to většinou nemůže dívat, ale nezasahuje, nýbrž odchází na pivo.
Dítě, které dřív poslouchalo na povel, třídilo odpad a směřovalo za vzorným životem, se vám vrátí pokřivené, neposlušné, úskočné a zlomyslné.
5. Děda dává dítěti loknout piva
Většina rodičů by byla ráda, kdyby jejich dítě nebylo alkoholik ani narkoman. Proto, když doma chlastají a dítě chce ochutnat, řeknou rázné NE. Stejně tak, když si rodič v koupelně střílí svou dávku heráku do očního víčka nebo mezi prsty u nohou a dítě žadoní, že by chtělo taky, zodpovědný rodič mu to nedovolí.
To děda, to je jiný formát. Mladej by rád ochutnal trochu piva, tak mu dá loknout. Pivo je přeci zdravé.
Dítě se nám vrátí jako mladý alkoholik a jeho návyk na pivo se s ním potáhne celý život.
6. Od babičky se nám dítě vrátí většinou poškozené
Babičky z nějakého důvodu neumějí vyslovit slovní spojení: „Ne, nesmíš“. Tím pádem si dítě dělá, co chce. Čím je dítě menší, tím menší pud sebezáchovy má a tím menší má odhad svých možností. Takové dítě, které nemá kdo zastavit, leze po stromech, skáče ze střech, s klackem se vrhne na rozzuřeného pitbula a nebo spolyká celou pixlu hřebíků či jedu na krysy.
A TADY se můžete podívat, kam jinam ještě můžete o prázdninách vaše dítě šoupnout, abyste od něho měli klid.