Pokud někoho zabijete, je všechno černobílé.
Pohlédněte do očí chladnokrevným mrchám, které by mouchu možná ušetřily, ale pár lidí kvůli nim opustilo tento svět. A přitom většina těchto dam – jak sotva odrostlých lolitek, tak i vyzobaných slunečnic – na první pohled vůbec nevypadá, že by byla schopna někomu ublížit.
1. Černá vdova se svou otravnou sestřenicí
Ottilie „Tillie“ Klimek (Američanka polského původu – na spodní fotografii vpravo) spolu se svou sestřenicí Nellie Stermer-Koulik byly v roce 1923 obviněny z otravy dvaceti lidí. Šest z obětí jejich jedovaté řádění přežilo. Nellie se na něm ale zřejmě podílela jen teoreticky. Tillie, kterou deník Chicago Tribune tehdy překřtil na Černou vdovu, otrávila mimo jiné své tři muže. Ten poslední měl v sobě tolik arsenu, že by to údajně vystačilo pro čtyři muže. Čtvrtý to kupodivu přežil. Když ji zatýkali, řekla policejnímu důstojníkovi: „Příští večeři uvařím pro vás.“
Tillie byla odsouzena k doživotnímu vězení. Nellie byla později propuštěna na svobodu, ovšem s pochroumanou psychikou. Sestřenka Tillie si ji totiž ve vězení dobírala a tvrdila jí, že odsud nikdy neodejde a bude oběšena.
2. Olga Hepnarová
Poslední v Československu popravené ženě bylo teprve 24 let, když jí v roce 1975 kat nasadil oprátku. Pohledná Olga si ji ale vykoledovala více než právem. O dva roky dříve totiž chladnokrevně a zcela promyšleně zmařila osm lidských životů. Dalších šest lidí bylo zraněno těžce a šest lehce. Všem mrtvým bylo přes 60 let, mladší stihli uskočit...
Olga, která se ve 13 letech pokusila neúspěšně spáchat sebevraždu, samu sebe popisovala jako „sexuálního mrzáka“. Navazovala vztahy se ženami i muži. Podpálila dům svých rodičů. Trpěla paranoiou, že se jí všichni snaží ublížit, a zosnovala pomstu. Původně měla v plánu odpálit výbušninu v místnosti plné lidí, napadlo ji i začít střílet do kolemjdoucích na Václaváku, ale bála se, že by ji příliš brzy zneškodnili, takže by nestihla postřílet dostatečný počet lidí. Nakonec se rozhodla, že jich co nejvíce sejme nákladním autem.
Aby si pojistila dostatečnou pozornost, rozeslala dopisy o svém chystaném činu do Svobodného slova a Mladého světa. „Já, Olga Hepnarová, oběť Vaší bestiality, odsuzuji Vás k trestu smrti přejetím a prohlašuji, že za můj život je X lidí málo,“ psala v něm mimo jiné. Ten samý den – 10. července 1973 – najela nákladním vozem Praga RN rychlostí 55 km/h do skupiny asi třiceti lidí na zastávce Strossmayerovo náměstí v dnešní ulici Milady Horákové. Ke svému činu se hrdě hlásila. Litovala jen, že na zastávce v inkriminovaný moment nebylo víc lidí (i když jela ‚napodruhé‘, protože při její první jízdě dolů jich tam bylo ještě méně) a že mezi nimi nebyli její rodiče.
3. Eugenia Falleni alias Harry Leo Crawford
Eugenia se narodila jako nejstarší z 22 dětí v italské Florencii. Spolu s rodiči se v raném dětství přestěhovala na Nový Zéland. V dospívání trávila spoustu času v mužském oblečení. Nechávala se najímat jako dělník a v převlečení za muže proklouzla i na palubu lodi, na které několik let balamutila kolegy námořníky. Kapitán ale po čase její lest prohlédl. Skončila několikrát znásilněná a těhotná na australském břehu. Novorozenou dceru dala do pěstounské péče a přejmenovala se na Harryho.
Okouzlila ovdovělou hospodyni Annie, kterou si později dokonce vzala za ženu. A ještě o něco později ji zavraždila. Annie čtyři roky netušila, že její muž je žena. Řekl jí to až jejich soused. Uhodila tedy na ni/něj, ale Eugenia/Harry odmítl(a) informaci potvrdit. Bála se, že by ji zatkla policie. Annie brzy poté chtěla z manželství vycouvat. Svoje rozhodnutí sdělila svému ‚muži‘ na pikniku, který si ale až do konce neužila. Podle Eugenie Annie spadla a udeřila se o kámen do hlavy. Eugenie později vypověděla, že zpanikařila, a ve strachu, že by mohla být obviněna z vraždy, Anniino tělo spálila, aby nebylo možné ji identifikovat. Koroner později prohlásil, že příčinou smrti byly právě popáleniny.
Případ je ale ještě trochu zašmodrchanější. Aniino tělo nebylo identifikováno. Policie se přiklonila k verzi, že šlo o sebevraždu pomatené neznámé ženy. Nedaleko těla totiž byla objevena lahvička s petrolejem. Annie byla pohřbena do neoznačeného hrobu. Když se Aniin syn z prvního manželství ptal Eugenie/Harryho, kde je jeho matka, řekla mu, že utekla s jiným mužem.
O dva roky později Eugenie potkala další osudovou lásku – padesátnici Elizabeth King Allison. Vzali se o pár měsíců později. Aniin syn ale nepřestal pochybovat o osudu své matky a vyprovokoval obnovení policejního vyšetřování. Tentokrát se policie nenechala zmýlit. Když v roce 1920, rok po svatbě s Elizabeth, Eugenii zatýkali, prosila je, aby Lizzie neprozradili, že není muž. V jejích osobních věcech se později našel nástroj vyrobený ze dřeva a pryže omotaný látkou ve tvaru penisu. Jeho druhá manželka později prohlásila, že Harry byl dokonalý manžel a vedli spolu velmi šťastný manželský život.
Případ vzbudil ohromné pozdvižení, noviny se předháněly v pompéznějších titulcích, tisk líčil obviněnou jako úchylné monstrum. Původní verdikt zněl – trest smrti. Později byl změnen na doživotní vězení a ve finále byla Eugenia Falleni v roce 1931 po hodinové návštěvě ministra spravedlnosti propuštěna na svobodu.
Přejmenovala se na Jean Ford a stala se majitelkou penzionu. V roce 1938 ji srazilo auto. Zemřela na místě.
4. Irena Čubírková
Cukrování s modrookou Irenou Čubírkovou mělo smrtelně hořkou pachuť. Svého prvního muže odpravila na třetí pokus ve spolupráci se svým milencem a jeho manželkou(!). Té namluvila, že si nebohý Čubírek celou nevěru vymyslel a že s jejím mužem nikdy nic neměla. Napřed se ho pokusila otrávit lékem na ženské potíže a následně vylákat na procházku, ze které by se už nevrátil. Potřetí už ale nenechali nic náhodě. Alkoholem a léky omámenému manželovi rozbil milenec hlavu a už mrtvého ho společnými silami odnesli pod schody na půdu, odkud na něj svrhli kamna. Vyšetřování bylo uzavřeno jako nešťastná náhoda.
Čubírková však neměla vraždění dost a svojí druhou, tentokrát mnohem brutálnější akcí, upozornila zpětně i na tu první.
Z Trutnova, kde „spadla kamna“ na jejího manžela, se s novým přítelem, Ambrozem Ščepkem, odstěhovala na Slovensko. Tam žili na statku poblíž Trnavy. Ščepko byl opilec a hrubián. Údajně Čubírkové několikrát vyhrožoval, že ji zabije a její hlavu hodí do záchodu. Nakonec to dopadlo přesně naopak.
Ambroz slavil své jmeniny 7. prosince 1964 už od rána. V poledne už ležel totálně na kaši na zemi. Čubírková ho dvakrát majzla sekyrou, pak mu usekla hlavu a tělo nacpala do pece. V té ho ‚pekla‘ 35 hodin, až z něj zbyl jen prach a pár kostí. S hlavou v nákupní tašce zašla na národní výbor nahlásit Ščepkovo zmizení. Pak odešla na nádraží a hlavu pohodila na toaletě osobního vlaku jedoucího z Trnavy do Bratislavy, kde byla pochopitelně poměrně brzy objevena.
Když kriminalisté našli na statku kůstku, která nepatřila zvířeti, a ještě teplou pec, ve které se nikdy chleba nepekl, dali si rychle dvě a dvě dohromady. Čubírková se k vraždě přiznala. Vyšetřovatelé na to konto nechali exhumovat tělo jejího manžela a při bližším ohledání zjistili, že jeho smrt rozhodně nemohla mít na svědomí kamna.
Irena Čubírková, matka sedmi dětí, byla odsouzena k trestu smrti oběšením. Rozsudek byl vykonán v roce 1966. Její bývalý milenec si odseděl 15 let.
5. Marie Fikáčková
Teprve 24letá zdravotní sestřička přivedla do míst, kde se rodí život, smrt. A zdaleka ne jednou. V porodnici v Sušici prokazatelně zavraždila dvě novorozeňata – holčičky. Jedné bylo pět týdnů, druhá byla na světě pouhých dvacet hodin. Nebyly ale jediné.
„Kromě dvou posledních případů Prosserové a Hany Hamelbaureové zbila jsem ještě dalších deset dětí, které na následky mého bití zemřely. K tomuto chci dodati, že na některá jména těchto zemřelých dětí jsem si vzpomněla, ale na další děti si už vzpomenout nemohu,“ přiznala tahle „sušická bestie“. Další oběti jí ale nikdy nebyly dokázány. „Při stisknutí hlavičky jsem cítila, jak se mi prsty boří do hlavičky, ale necítila jsem v tomto okamžiku žádné praskání lebečních kostí, pouze jsem cítila, že hlavičku mačkám a že tato povoluje. Po krátkém rozrušení jsem se uklidnila a pracovala jsem dále ve skládání plen na inspekční místnosti,“ popisovala průběh svého běsnění do policejního spisu.
Do protokolu uvedla i to, že děti bila hlavně v době, kdy měla menstruaci nebo ji zrovna měla dostat, protože ji nesnesitelně rozčiloval dětský pláč. Psychiatři ji shledali příčetnou, se sklony k depresím, hysterii a nekontrolovatelným výbuchům vzteku. Zvláštní je, že se dokázala dokonale přetvařovat. Dokonce měla nakročeno stát se vrchní sestrou.
Namísto toho vkročila 13. dubna 1961 do nicoty s oprátkou na krku.
A jako by toho nebylo dost, tady je ještě 5 šílených žen, které si vzaly vrahy.
Podobné články
Komerční článekDoporučujeme
Martin Miko
Jan Fiedler