15. března roku 1901 byly v pařížské galerii Bernheim-Jeune vystaveny obrazy zesnulého nizozemského malíře Vincenta van Gogha na první retrospektivní výstavě tohoto dnes již proslulého umělce. Jednasedmdesát obrazů, které zachycovaly náměty odvážnými tahy štětce a expresivními barvami, vyvolalo senzaci v celém uměleckém světě.
Jedlíci brambor
Jedenáct let předtím, když žil v Auvers-sur-Oise u Paříže, spáchal Vincent van Gogh sebevraždu, aniž by tušil, že jeho dílo bude mít úspěch, o jakém se mu ani nesnilo. Za svůj život prodal pouze jeden obraz. V současnosti je jeho dílo stalo tak vzácné a ceněné, že například za obraz "Sad s cypřiši" zaplatil sběratel v roce 2022 v aukci 117,2 milionu dolarů.
Van Gogh se narodil v roce 1853 v nizozemském Zundertu, pracoval jako prodavač v umělecké galerii, učitel jazyků, knihkupec a evangelista mezi belgickými horníky, než se rozhodl pro své skutečné povolání umělce. Takzvané produktivní desetiletí začalo v roce 1880 – prvních několik let se téměř výhradně věnoval kresbám a akvarelům, přičemž si osvojoval technickou zručnost. Studoval kresbu na bruselské akademii a v roce 1881 odjel do Nizozemska, aby kde se mu hlavní předlohou stala příroda. Nejznámějším dílem z nizozemského období je temný a zemitý obraz Jedlíci brambor (1885), na němž se projevil vliv Jeana-Françoise Milleta, francouzského malíře proslulého svými rolnickými náměty.
Odchod z Paříže
V roce 1886 odešel van Gogh žít ke svému bratrovi Theovi do Paříže. Tam se van Gogh seznámil s předními francouzskými malíři postimpresionistického období, mezi něž patřili Henri de Toulouse-Lautrec, Paul Gauguin, Camille Pissarro a Georges Seurat. Teorie těchto umělců ho velmi ovlivnily a na radu Pissarra si osvojil druh barevné palety, kterou se proslavil. Jeho obraz Portrét Pere Tanguyho (1887) byl prvním úspěšným dílem v jeho novém postimpresionistickém stylu.
V roce 1888 van Gogh, psychicky vyčerpaný a s pocitem, že se pro Thea stává přítěží, opustil Paříž a usadil se v Arles na jihovýchodě Francie. Následujících dvanáct měsíců bylo jeho prvním velkým tvůrčím obdobím, kdy pracoval s obdivuhodnou rychlostí a intenzitou a vytvořil mistrovská díla, jako je série slunečnic či Noční kavárna (1888). Doufal, že v Arles vytvoří společenství podobně smýšlejících umělců. Na dva měsíce se k němu připojil Gauguin, které vyvrcholily vyhrocenou situací, kdy van Gogh vyhrožoval Gauguinovi žiletkou a pak si uřízl kus ucha.
Výstava v Bernheim-Jeune
Van Gogh strávil dva týdny v nemocnici v Arles a v dubnu 1889 se nechal zapsat do ústavu v Saint-Remy-de-Provence. Zůstal tam 12 měsíců a mezi opakovanými záchvaty pokračoval v práci. Jedním z velkých obrazů z tohoto období byla vířivá, vizionářská Hvězdná noc (1889). V květnu 1890 opustil léčebnu, navštívil Thea v Paříži a poté odešel k Paulu-Ferdinandu Gachetovi, homeopatickému lékaři a Pissarrovu příteli, do Auvers-sur-Oise. Několik měsíců nadšeně pracoval, ale jeho duševní a citový stav se brzy zhoršil. Koncem července 1890 se s pocitem, že je Theovi i ostatním na obtíž, střelil. Zemřel o dva dny později, 29. července, v náručí svého bratra. V jednom z dopisů Vincentův bratr Theo napsal: „Stačilo pár okamžiků a bylo po všem. Našel klid, který nemohl najít na zemi…“
Vystavoval několik pláten na Salonu nezávislých v Paříži a v Bruselu a po jeho smrti proběhly malé vzpomínkové výstavy jeho děl. Během následujícího desetiletí se uskutečnilo několik dalších van Goghových výstav, ale teprve výstava v Bernheim-Jeune v roce 1901 ho vyzdvihla jako skutečně významného malíře. V následujících desetiletích jeho sláva exponenciálně rostla a dnes patří jeho obrazy k nejuznávanějším uměleckým dílům na světě.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
