Každý český prezident se o něco zasloužil. Masaryk o vznik státu, Beneš o uznání československé exilové vlády, Hácha o udržení politiky “možného” po německé okupaci, Gottwald o zánik demokracie, Zápotocký, Novotný a Svoboda o diskreditaci komunismu, Havel o obnovení demokracie a Klaus o zavedení tržního hospodářství. Každý prezident zanechává v lidech vzpomínku. Někdo důstojnou, někdo lidovou, někdo noblesní, někdo idiotskou. Zeman teď zašel nejdál – zasloužil se o diskreditaci prezidentského úřadu. V druhdy noblesním pořadu Hovory z Lán veřejně vyslovil výrazy “zkurvit”, “hovno” a “kunda”. Podle mluvčího Hradu Jiřího Ovčáčka je to “expresivní reakce”. Podle nás je to obyčejné sprosťáctví.  

Svatokrádežné rouhání

Úřad prezidenta býval vzorem mravnosti, slušnosti, důstojnosti a noblesy. Miloš Zeman ho teď ale demýtizoval. Ukázal, že prezident není žádný vzor, ale prostě jen stejný člověk jako my ostatní. Tušili jsme, že i představitelé ostatních “vznešených” profesí jsou v zásadě obyčejní lidé. Špičkový neurochirurg si jistě utírá pozadí, poslanec si jistě ulevuje výrazem “kurva drát”, národní umělec si jistě ne vždy mění trenky… Všichni ale udržují dekórum a nikdo z nich to nedělá veřejně. Až na Zemana. Milan Kundera řeší ve své Knize smíchu a zapomnění otázku, jestli Ježíš Kristus defekoval (Miloš Zeman by řekl: “sral hovna prdelí”). Čistě technicky vzato je ta otázka zcela legitimní. Pokud totiž Ježíš přijímal potravu (třeba při poslední večeři s apoštoly), musel přece po jejím strávení vyloučit zbytky stejně, jako to děláme my všichni. Zároveň ale cítíme, že ta otázka je svatokrádežným rouháním. Pokud přece máme v Ježíše věřit, pak defekovat prostě nemůže. A úplně stejné je to i s úřadem prezidenta. Jsme ochotni připustit, že Miloš Zeman v soukromí mluví sprostě. Pokud ale z úst vypouští vulgarity na veřejnosti (a to dokonce opakovaně), znesvěcuje ideály, které reprezentuje. Prezident, který v rozhlase řekne “zkurvit”, “hovno” a “kunda”, není prezident, ale primitivní hovado se slovníkem dlaždiče.  

Něco jako Robert Rosenberg

Pořad, ve kterém Zeman promlouvá k národu, teď bude třeba přejmenovat na Hovnory z Blán a opatřit hvězdičkou. Žákům druhého stupně pak bude třeba vysvětlit, že ten člověk na fotografii ve třídě není mravní ideál, ale něco jako Robert Rosenberg análně obdělávající kyprou černošku. S demýtizací úřadu prezidenta začala už Zemanova dcera Kateřina. Loni v říjnu ji někdo vyfotil na pornovečírku (ZDE). Pokud tohle smí dělat slečna prezidentová, pak na pornovečírcích není nic špatného. A pokud smí prezident veřejně vyslovovat výrazy “zkurvit”, “hovno” a “kunda”, není to vznešený státní představitel, ale jeden z nás – kumpán z party v hospodě IV. cenové po zavíračce. Na jednu stranu nás těší, že Miloš Zeman sám sebe srazil z piedestalu. Až ho teď někde potkáme, familiérně ho můžeme poplácat po ramenou a bodře ho pozdravit: “Nazdar, ty starej pyčusi z Hradu!” Urazit ho to nemůže – tuhle úroveň veřejné komunikace přece nastavil on sám. Na druhou stranu nás ale děsí, jak bude Zeman v demýtizaci úřadu prezidenta pokračovat. Po Hovnorech z Blán už totiž může veřejně udělat cokoli, co slušní lidé dělají v ústraní. Třeba:  

1. Prdět na večeři s Obamou

2. Prohrabávat si koule před královnou Alžbětou

3. Čichat si k podpaží před Angelou Merkelovou

4. Poslat do pyči Bohuslava Sobotku

5. Dloubat se v nose v čínské televizi

6. Vymačkávat si beďary ve sněmovně

7. Zfackovat manželku Ivanu ve Vladislavském sále (což ale slušní lidé nedělají ani v soukromí)

8. Ohryzávat si kůžičku kolem nehtů na recepci v Kremlu

9. Poblít korunovační klenoty (což už ale skoro udělal)

10. Vytírat si z očí ospalky na oslavách konce 2. světové války

11. Plácnout po zadku ministryni Michaelu Marksovou-Tominovou

12. Krkat při novoročním projevu

13.  Na prvním nádvoří Pražského hradu se vykálet v koutě

  Jistě vás napadá i mnoho dalších možností. Dirty Talking Mix Miloše Zemana najdete ZDE.