Obraz vznikl pod dojmem intenzivního zážitku strachu a hrůzy, který malíř popisuje takto: "Šel jsem po cestě se dvěma přáteli – slunce zapadalo za horu nad městem a fjordem – pocítil jsem nápor smutku – nebe se náhle změnilo v krvavou červeň. Zastavil jsem se, opřel o zábradlí, smrtelně unaven – přátelé se po mně ohlédli a pokračovali dál – díval jsem se nad plápolajícími mraky na fjordem, byly jak krev a meč, a město – modročerný fjord a město – mí přátelé šli dál a já tam stál a třásl se strachy – cítil jsem jakoby velký, nekonečný výkřik šel tou nekonečnou přírodou..."
Originální Výkřik. Nebo přesněji řečeno jeden z originálních.
Podle některých vysvětlení je Výkřik přesným zobrazením vnitřního stavu člověka postiženého endogenní depresí. Výkřiku existuje několik verzí, myslím Munchových verzí. Malíř se totiž tématem opakovaně zabýval v letech 1893 – 1910. Když se pak obraz proslavil, začali ho ostatní malíři a výtvarníci "citovat", parodovat, zesměšňovat, připomínat... Podívejte se třeba na toho pána s mobilem níže, který z kohosi tahá peníze. Všimněte si, že v obrázku je vodoznak, který je ale součástí díla. Ten vodoznak říká: "Tohle je bohapustá komerce, žádné existenciální sdělení!"
Západní kultura si prostě Výkřik přivlastnila a vytvořila bezpočet jeho variant. Pokochejte se dvanácti z nich: