Národní muzeum Bardo, které je považováno za jedno z nejvýznamnějších muzeí ve Středomoří, leží na předměstí Tunisu. Bylo založeno roku 1882. Z původně malého soukromého muzea beje Aliho III. se stalo světoznámé muzeum.
Sbírky jsou shromážděny ve třech patrech, ve 34 výstavních sálech a jsou tematicky rozděleny do šesti oddělení. Nejcennější je sbírka římských antických mozaik z 2. až 4. století n. l. Ta patří k největším na světě. Jde sice především o fragmenty, ale jejich výjimečnost spočívá i v autentičnosti – byly ponechány ve stavu, ve kterém byly nalezeny.
Kromě mozaik tu najdete i římské skulptury, keramiku, šperky, punské pohřební masky, řecké bronzové sochy, islámské dlaždice nebo nálezy z lodi, která se potopila sto let před začátkem našeho letopočtu – mramorové sloupy, reliéfy, sochy, bronzové vázy a sochy, např. soška Erose pocházející z roku 125 př. n. l.
V oddělení prehistorie se nachází artefakty staré více než 40 000 let – kamenné nástroje, umění starověkých kmenů, keramika nebo třeba vzácné stély, šperky a bižuterii z neopunského (novokartaginského) období.
Své místo tu má také africké křesťanství, především opět ve formě mozaik. Biblické výjevy a křesťanské symboly zdobily podlahy bazilik a kostelů po celé Africe. Arabsko-muslimské umění tu má pochopitelně také své zastoupení, včetně svitků Koránu. Zastoupeny jsou tu ale i činnosti světské, najdete tu hudební nástroje, nádobí, ale třeba i zbraně nebo voskové figuríny oděné do honosných kostýmů.
Zajímavé ale nejsou jen exponáty, ale i muzeum samotné. Návštěvníky – pokud se sem ještě vůbec někdy někdo vypraví – zaujmou bohatě zdobené stropy a další skvostné architektonické prvky. Zachována zůstala i perlička – ložnice harému. Veřejnost se ovšem dostane pouze do jednoho křídla paláce, ve druhém se nachází parlament, který se stal také terčem útoku.