Česká neonacistická hudební scéna - téma na spoustu televizních dokumentů, jeden, dva béčkové akční filmy české produkce a stoprocentně několik komedií s Robem Schneiderem. Od legendárního agro-skinheadského festivalu v Bzenci, přes komické eskapády a koktavé výmluvy kapely Orlík, až po samotného krále všech šašků Daniela Landu nás čeští náckové nepřestávají svými hudebními pokusy udivovat, bavit, ale především vytáčet. Poslední roky však do řad českých fašounů zavál jako čerstvý vítr nový trend - namísto radikality a zcela jasně vymezených neonacistických postojů se snaží spíše mísit s davem a předstírat, že jsou normálními "civilisty". To, že jejich snaha nebývá příliš zdařilá, je samozřejmě věc druhá. Pro příklad se stačí podívat na "zcela legitimní" politickou bojůvku zvanou Dělnická strana sociální spravedlnosti (která ve své původní podobě dokonce přijala jednu z písní Ortelu za svou stranickou hymnu) i s jejím ukázkovým osazenstvem, z nějž drtivou většinu tvoří jádro mostecko-litvínovských (ale i jiných) neonacistických primitivů. Skoro by člověk nevěřil, že se najdou i jedinci mezi "normálním" obyvatelstvem, kteří jim tu šarádu žerou. Bohužel se takových najde víc než dost.

Demonstrace DSSS v Litvínově 17. 11. 2008. Ta loga, ty kožené kabáty a kamenné tváře... Co vám to připomíná? Mimochodem, pořádat krypto-neonacistický sjezd v den výročí nacistické agrese, která následovala po pohřbu Jana Opletala v roce 1939, kdy bylo nacisty popraveno 9 studentů a dalších 1200 zatčeno nebo odvlečeno do koncentračních táborů - to považuji za hrubou urážku národní identity. (www.tomasvandas.cz)To, co se nedaří na politické scéně, se tito bílí bojovníci snaží vynahradit na poli hudebním. A kde jinde se dá najít nejúrodnější půda pro krypto-rasistické a latentně white power žvásty než mezi fanoušky českého rocku (rozuměj pivního bigbeatu)? A tak vznikla kapela Ortel. Ano, možná jste ten název slyšeli nebo viděli na plakátech i vy, šťastlivci, kteří o náckovské problematice nemáte potuchy. Koncertů mají totiž celkem požehnaně a věřte, nevěřte, sály praskají ve švech. Proč tedy tolik povyku, ptáte se? „Vždyť ty hrajou u nás v kulturáku, tak to přece nemůžou bejt nacisti, když jsou legální! A je to takovej příjemnej bigbeat.” Ach jo. Byl bych mnohem radši, kdyby nebylo třeba toto vůbec vysvětlovat. Pojďme se tedy podívat na důvody, proč tuto frašku bojkotovat.

Záměrně vynechávám jakékoliv hodnocení hudby i textů (pro vaši informaci, obojí je dost velká žumpa), zbytečně by to odvádělo pozornost od tématu. A ačkoli vím, jak moc si čtenáři libují v modelu číslovek v názvu článku a několika různých očíslovaných podkapitol (38 oběšených koťátek, která jste ještě neviděli nebo 21 zbytečných a trestuhodných let kariéry kapely Kryštof), rozhodl jsem se důvody shrnout v jeden velký důvod, abych zdůraznil, jak moc jednoduché to vlastně je. Je to prostě a jasně banda ne moc šikovně převlečených nácků. Kolik těch důvodů ještě potřebujete?

1. Falešný bigbeat a falešné vlastenectví aneb Náckové v rouše rockerů

Hudební prostředí, ze kterého Tomáš Ortel vyšel - parta slušných českých vlasteneckých chlapců. Opravdu chcete za chvilku potkávat takovéhle frajery i ve svých klubech?

Plzeňská kapela Ortel je hudební projekt Tomáše Ortela - pro pořádek: jednoho ze zakladatelů kultovní otevřeně neonacistické kapely Conflict 88 (jen na vysvětlenou - 88 je neonacistický kryptogram pro zkratku HH, tedy Heil Hitler). Tentokrát se ale Tomáš rozhodl jít na věc od lesa. Vyškrtal z textů všechny otevřeně "závadné" pasáže a dal si pozor, aby své krajně pravicové a rasistické názory zaobalil do legálního hávu. Ortel se ve svých písních vyznačuje protiromskou, protimuslimskou a homofobní rétorikou, vše je ale ponecháno v mantinelech povolených narážek. Namátkou: "Zakážeme diskuze a přejmenujem jejich kmen, na úřadech jednat s romem, nikoliv už s cikánem."
Další poetický skvost: "Kdybys hubu neotvíral, nebyl bys na kolenou a nedřepěl v kriminále, kde už Čech je menšinou."
Ehm, dobrá, nebudu si všímat povedeného rýmu "kolenou-menšinou" a radši představím asi nejpůsobivější úryvek: "V zemi křesťanů mešita stojí, ať mi někdo z vás na to odpoví. Proč kostel nestaví v arabských zemích a proč země má všude je pro smích?" Ach, člověk by až uronil slzu dojetí. Tolik k nezávadnosti textů Ortelu.

Obrázek si asi udělá každý sám. Koneckonců, zas tolik se svoje názory tihle plzeňští chlapci skrývat nesnaží. Pro běžného českého posluchače, navíc zatíženého vlastní xenofobií, se ale jedná o naprosto neškodnou rockovou kapelu, co se dobře poslouchá u piva, a navíc sděluje z pódia názory, se kterými náš posluchač souhlasí a ještě to zpívá "pěkně od plic". To samozřejmě nemůže zmást žádného jen trochu rozumně uvažujícího člověka nezaslepeného stupidním primitivním rasismem. Našla se tak naštěstí poměrně početná skupina promotérů, posluchačů i kapel různých žánrů, která vyjádřila svůj bojkot tím, že kromě veřejného odsouzení Ortelu například odmítla hrát, pořádat či navštěvovat koncerty v klubech, kde Ortel vystupuje.

Nejčastější argument nácků, zvláště v internetových diskuzích, že se tito odpůrci rekrutují pouze z řad "zfetovaných anarchistických socek", je samozřejmě nesmysl. Jakýkoliv hudební žánr - undergroundový nebo mainstreamový - je místo, do kterého nepatří jakákoliv forma útlaku nebo xenofobie. Punk, rock, metal, disko, pop, country, jazz nebo vážná hudba, je to jedno. Neonacismus prostě do hudby (ani jinam) nepatří. Jaké je však rozčarování těchto bojkotérů, když na jejich intervence reagují majitelé klubů lakonickou odpovědí, že skupina Ortel je naprosto legální rocková kapela, na jejíž tvorbě oni neshledávají nic závadného.

Ještě aby ne. Do klubu na tuto populisticky atraktivní kapelu přece přijde spousta lidí, bude narváno, vytočí se dost sudů piva na baru a majitel z toho bude mít užitek. Škoda, že na úkor základní lidské morálky, etiky a důstojnosti.

Pochod neonacistů v Plzni. Třetí zleva na snímku není nikdo jiný než Tomáš Ortel. Poznáte ho například podle trička jeho vlastní kapely (ehm, dost trapné...), ale také podle toho, že je jedním ze tří zapálených "vlastenců", kteří drží vlajku vzhůru nohama, no nic...(cemper.blog.idnes.cz)

Obránci Ortelu ho rádi označují jakožto "vlasteneckou" kapelu. Ne, pardon. To, že použiju v textech párkrát výrazy jako vlast, hrdost a vlajka nebo si nechám vytetovat českého lva, ze mě opravdu vlastence neudělá. To, že tito pseudorockeři následují (jakkoli skrytě) myšlenky nacistických zvěrstev, z nich naopak dělá největší zrádce vlasti, kteří mohou vůbec existovat, pokud se snížím k použití jejich rétoriky. Zajímalo by mě, co by na tyto agresivní primitivní pivaře vzývající útlak a násilí vůči lidem jiné barvy kůže nebo sexuální orientace říkal třeba takový Karel Čapek. Tento demokrat a opravdový vlastenec se pravděpodobně dost neklidně obrací v hrobě, zatímco Tomáš Ortel se směje do ksichtu lidské rovnoprávnosti a zaštiťuje se frázemi o bratrství a jednotě. Jeho dementní vypité publikum, jehož dobrá polovina si za bukem zahajluje, kývá hlavami do rytmu a hrozí pěstmi.

Nebezpečí však samozřejmě tkví především v té druhé polovině. Té "civilní". Té, která si myslí, že se nejedná o rasismus ani jinou formu xenofobie, ale že prostě poslouchají říznou dupavou rockovou kapelu, která říká nahlas, co si myslí. Ach, ti odvážní mučedníci, pronásledovaní médii. Ble. Tímto způsobem se pomalu a plíživě dostává neonacismus do pozice společensky tolerovaného postoje.

Je to jednoduché - prostě se mu jen přestane říkat neonacismus. Už teď můžeme sledovat, jak se pogromů a hysterických, agresivních shromáždění a demonstrací s téměř hitlerovskými projevy účastní "normální" lidé. Rodiny s dětmi, apolitičtí občané. Ne, to opravdu není výsledkem nějakého "cikánského teroru". Může za to přesně tento zákeřný a vlídně se usmívající populismus. A "vlastenectví", za které svou neumětelskou pivní tvorbu označují kapely jako Ortel, tomuto jevu silně napomáhá. No nevím, něco mi říká, že tohle tenkrát ti národní obrozenci tak úplně na mysli neměli.

Kapela Ortel je samozřejmě jenom špičkou ledovce a posloužila jako symbol toho, co nazývám plíživým neonacismem. Klasická taktika "nevyšlo to dveřmi, zkusíme to oknem", tedy taktika, při které se příznivci těchto zvrácených pseudo-ideologií naoko od svých radikálních postojů distancují a doufají, že tím nalákají spousty zmatených a rozhořčených lidí, hledajících jednoduché řešení. To ostatně lidé hledají nepoučitelně pokaždé. Jednoduché řešení... Kdy už nám konečně začne být podezřelé, že se v takové situaci vždy objeví někdo, kdo to jednoduché (a pokud možno velice efektní, razantní až agresivní) řešení nabízí jako na zavolanou? Snad by nám mohlo být ponaučením, že z žádného z těchto řešení nikdy nevzešlo nic dobrého. Většinou právě naopak.

Přemýšlejme o tom, až příště projdeme bez mrknutí oka kolem plakátu kapely Ortel, která hraje v místním kulturáku nebo až se rozhodnem přejít bez povšimnutí fakt, že se tato náckovská sebranka chystá odehrát koncert i v našem oblíbeném rokáči. Možná by bylo načase dát těmto i dalším hitlerovým pohrobkům najevo, že jim to jejich divadlo nežereme. Nebo snad ano? Ale tomu, že někdo třeba takového Landu může, se snažíme taky porozumět.

Nevěříte? Klikněte SEM.