Synek, který se příliš nepovedl
Syn císaře, byť nelegitimní, by měl mít opravdu výjimečné jméno, si zřejmě tehdy pomysleli Rudolf II. a jeho milenka Kateřina Stradová. Tak dostal chlapec jméno Julius Caesar, a protože patřil, byť neoficiálně, k rodu Habsburků, připojilo se k jeho jménu ještě d'Austria. Toto jméno se hodilo k významné osobě, ale skutečnost byla naprosto opačná. To dokazovaly i jeho činy, kterými by se rozhodně žádný člen císařské rodiny nepochlubil.
Už jako velmi mladý, prakticky ještě dítě, začal na veřejnosti „předvádět“ některé rysy svého otce. Bohužel, po Rudolfu II. nezdědil jeho výjimečnou inteligenci, kterou císař v dobrých obdobích nepochybně měl, ale především jeho psychické problémy, které pravděpodobně vycházely z maniodepresivní psychózy. Plány Rudolfa II. s jeho prvorozeným synem se tak začaly brzy hroutit. Mladý Julius Caesar totiž vykazoval sadistické sklony a nacházel neobvyklé potěšení v utrpení druhých, což u druhých vyvolávalo obavy.
Julius byl sice stále napůl dítě, ale už začal nahánět strach svému okolí. Navštěvoval nevěstince a obtěžoval místní dívky, a dokonce se dopustil vraždy. Proč vraždil? Prostě proto, že ho rozčílil jeden místní služebník. To už Rudolfu II. došla trpělivost a poslal svého syna do Gamingu, což bylo tehdy něco mezi klášterem a luxusním vězením. Tam se měl Julius naučit disciplíně, střídmosti a odříkání. Pobyl tam jen tři měsíce a byl zpátky na svobodě. Tentokrát ho otec poslal na českokrumlovský zámek, který mu daroval. Možná si myslel, že tam bude v klidu. Ale klid nebyl.
Brzy se ukázalo, že tříměsíční pokus o převýchovu Julia nepřinesl žádné výrazné výsledky. V Českém Krumlově si Julius Caesar okamžitě vysloužil pověst postrachu nejen místních dívek, ale prakticky každého, kdo s ním přišel do styku. Na druhou stranu se však neváhal v dobré náladě rozdávat svým příznivcům (nebo těm, kteří se za ně vydávali) značné částky peněz. A tak se našli i ti, kteří se kvůli vidině bohatství rádi pohybovali v jeho blízkosti. Jednou z těchto osob byla dcera místního lazebníka - Markéta. Ta za mladým pánem často docházela, a její matka ji v tom dokonce podporovala. Nejspíš doufala v peníze pro rodinu a ve zlepšení života pro svou dceru. Určitě ale netušila, že svou vlastní krev posílá na místo, kde bude trpět tím nejhorším způsobem.
Duševně nemocný Julius často vybíjel svůj nahromaděný vztek na lidech ve svém okolí. Proto není překvapením, že se jeho agrese obrátila i proti samotné Markétě. Jednoho dne ji brutálně napadl, bil ji, bodal a sekal mečem, až upadla do bezvědomí, což jí paradoxně zachránilo život. Julius, v domnění, že je mrtvá, ji vyhodil z okna. Dopadla však na hromadu odpadků. Když se probrala, podařilo se jí doplazit se domů, kde jí příbuzní poskytli potřebnou péči.
Mladý pán z českokrumlovského zámku brzy zjistil, že dívka přežila jeho útok, a chtěl se s ní setkat. Nepřijal negativní odpověď, takže když Markéta odmítla, nechal uvěznit jejího otce, kterého slíbil propustit, až ho dívka navštíví. Neměla na výběr, a tak se vydala na zámek - a tím i na smrt. Po dlouhé pitce se v Juliovi opět probudila agresivita a nejprve zaútočil na svého služebníka. Ten se mu ještě dokázal ubránit, ale Markétě se to už nepodařilo. Julius ji bodl dýkou a tentokrát už útok neměla šanci přežít.
Pohled na tělo nešťastné Markéty, které bylo několik hodin zohavováno šíleným Juliem, musel být pro ty, kteří ho našli, naprosto otřesný zážitek. Její tělo bylo rozřezané, části se válely všude kolem a všude byla navíc spousta krve. Rozpůlená lebka odhalovala mozek. Byla to děsivá scéna. Dívku pohřbili, ale s Juliem si nevěděli rady. Než bylo rozhodnuto, že bude uvězněn v jedné ze zámeckých komnat, pohyboval se volně po okolí a ve své šílenosti všechno ničil. Každý v okolí se ho bál. Od vraždy se nemyl, a po městě chodil celý od krve.
Následoval "trest" v podobě uvěznění v zamřížované komnatě, což sice ochránilo okolí, ale Julia rozhodně ne. Šílený císařův levoboček postupně zničil veškeré vybavení místnosti, roztrhal peřiny, deky i oblečení, které měl na sobě. Rozbil okna, takže nebylo možné v zimě jeho komnatu vytopit, i když chodil nahý. Často byl viděn v okně, kde seděl s nohama prostrčenýma mřížemi a křičel na kolemjdoucí nadávky a urážky.
Kdo ví, jak by jeho život pokračoval, kdyby ho ve čtyřiadvaceti letech neskolila smrt. Podle dobových záznamů ho měl na svědomí "rarášek", tedy ďábel, což by bylo hodně symbolické. Dnešní lékaři by ale spíše řekli, že zemřel na prasknutí velkého abscesu v krku. Ať tak či onak, pro nemocného a nebezpečného mladíka, který bezpochyby také trpěl, byla smrt skutečným vysvobozením. A nejen pro něj...
Zdroje informací:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Julio_Caesar
https://encyklopedie.ckrumlov.cz/cz/osobno_julaus/
https://epochaplus.cz/julio-caesar-vzneseny-syn-rudolfa-ii-je-bestialni-maniak/