Tomáš Baťa ve Zlíně fungoval nejen jako tvůrce světového obuvnického impéria, ale i jako hlavní živitel, obyvatel a budovatel města. Ve Zlíně díky němu vznikaly nové čtvrti, obchodní domy, hotely, sociální ústavy, a dokonce i největší biograf ve střední Evropě. Člověk by se někdy až podivil, proč nebyl Zlín nikdy přejmenován na Baťov.
Architektura Zlína má své kouzlo
Když se řekne Tomáš Baťa, všem se automaticky vybaví světoznámý podnikatel v oblasti obuvnictví, který ve své době patřil k největším vizionářům. Od roku 1923 navíc ve Zlíně figuroval jako starosta, což mu umožňovalo přetvářet město podle jasného konceptu i v oblasti architektury. Zatímco ve většině českých měst se propojuje hned několik architektonických stylů, tak Zlín je v tomto ohledu naprosto odlišný. A to především díky vlivu, jenž nastal od založení Baťova obuvnického závodu v roce 1894. Kromě posílených železničních spojů na trase Otrokovice – Zlín – Vizovice se město rozvíjelo i v dalších ohledech. Během života Tomáše Bati se totiž jeho závody mnohonásobně rozrostly, a počet obyvatel Zlína se mezi lety 1910 až 1938 zdesetinásobil na neuvěřitelných 36 tisíc obyvatel.
S rostoucím počtem obyvatel samozřejmě vznikaly i potřeby bydlet a kulturně se vyžít. Rychlý rozvoj průmyslového Zlína v první třetině 20. let minulého století znamenal nutnost výstavby obytných čtvrtí, škol, nemocnic, obchodních domů a dalších veřejných budov, které jsou důležité pro chod běžného města. Ve Zlíně vznikaly i železnice, letiště nebo filmové ateliéry. To vše samozřejmě v jednotném architektonickém konceptu podle plánů zlínských architektů. Jednotlivé stavební prvky továren totiž kopírovaly i veřejné a obytné zóny.
Pro Zlín typické budovy z červených cihel byly vsazené do zeleně zahrad a parků, což dalo městu unikátní vzhled, který mohli obyvatelé ostatních měst jen tiše obdivovat. Za projektováním stáli architekti jako byl například J. Kotěra, V. Karfík, M. Lorenc nebo František L. Gahura. Některé plány, jež měly vzniknout ve městě, se bohužel nestihly realizovat. Konkrétně šlo například o výstavbu dálnice do Brna, rozšíření železnic atd. Město utrpělo například i americkým bombardováním během 2. světové války. Největší problém však nastal v roce 1945, když byly všechny Baťovy továrny zestátněny, čímž se v podstatě zastavil rozvoj města.
V roce 1990 byla celá řada unikátních budov, které dohromady vytváří velký urbanistický celek, prohlášena za městskou památkovou zónu. V následující galerii se můžete pokochat některými zlínskými stavbami, jež jsou zapsány do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek.
Podobné články
Arian EbrahimiDoporučujeme
