Kosmická raketa, Jakešův prst, Biľakova jehla – víte, které stavbě v Praze se tak říká nebo spíš říkalo? Řeč je o Žižkovské věži, která již při své výstavbě vzbudila řádný rozruch. V pátek je tomu přesně 67 let, kdy se s výstavbou této věže, která dnes představuje jednu z dominant Prahy, začalo. V Žižkovské věži je umístěn vysílač, jenž Praha v té době velmi potřebovala.
Co má kosmická raketa společného s Jakešem?
Stavba je to monstrózní, to je bez debat. A ony přezdívky si vysloužila hlavně díky tomu, že byla stavěna v dobách reálného socialismu a od samého počátku ji provázela celá řada kontroverzí. Kosmická raketa nebo chcete-li Bajkonur odkazovala na štíhlý vysoký tvar tubusů, připomínající kosmickou raketu před startem, a lze to považovat v zásadě za lichotku. U Jakešova prstu a Biľakovy jehly už je to jinak. Jakešův prst odkazoval na tehdejšího generálního tajemníka ÚV KSČ Miloše Jakeše. A proč Biľakova jehla? To zase kvůli členovi předsednictva Federálního shromáždění ČSSR Vasilu Biľakovi, který byl původně vyučený krejčí a zlí jazykové tvrdí, že velmi špatný krejčí.
Zároveň se věž pyšní titulem „Nejvyšší stavba v České republice“ a je na ní také nejvyšší vyhlídková plošina u nás. Co už zase tak k chlubení není, je fakt, že se opakovaně umísťuje na předních příčkách různých „soutěží“ o nejošklivější stavbu světa – jako jediná.
Vysílače bylo třeba
Žižkovská televizní věž vznikala v letech 1985–1992 podle projektu architekta Václava Aulického a statika Jiřího Kozáka. Stále zůstává značně kontroverzní stavbou kvůli kontrastu historického okolí a high-tech architektury. Od roku 1974 se datovala potřeba výkonného vysílače rozhlasového a televizního signálu pro obyvatele Prahy. Jako první vysílač sloužila Praze Petřínská rozhledna, kterou na začátku 60. let doplnil ještě Cukrák. Ale to nestačilo. Hlavní město potřebovalo vysílač další, a jeho výstavba se tak intenzivně řešila. Uvažovalo se také o Petříně, což naštěstí neprošlo. Dalšími v hledáčku byly Parukářka, Bohdalec, Riegerovy sady, prostě nějaký kopec v Praze. Volba nakonec padla na místo na rozhraní Žižkova a Vinohrad. „Nový vysílač Praha potřebovala, na mně bylo, jak taková obří stavba bude vypadat,“ řekl pro Radio Wave architekt Václav Aulický. „Navrhování vysílače není žádná architektonická prestiž a já jsem zpočátku rozhodně nebyl z toho úkolu nadšený,“ pokračoval.„Vysílač je v první řadě technická stavba a tomu se architekt musí přizpůsobit,“ vzpomínal letos v září „otec“ Žižkovské věže. Aulický je autorem další kontroverzní stavby, budovy Transgasu na Vinohradské třídě. Tu již ale neuvidíte, protože byla zbouraná. K demolici bylo přistoupeno v září 2019.
Vzhůru k výškám
Ale zpět k Žižkovské věži. Zde pár technických údajů, které náležitě přibližují unikátnost této stavby. Základová železobetonová deska o průměru 30 m a tloušťce 4 m se nalézá v hloubce 15 m pod původním povrchem. Svislá konstrukce se skládá ze tří válcových ocelových tubusů, z nichž dva vedlejší (jeden s nouzovým schodištěm, druhý se služebním výtahem) mají průměr 4,8 m a dosahují společně výšky 134 metrů. Hlavní tubus (se dvěma rychlovýtahy) má průměr 6,4 m a přechází do anténního nástavce sahajícího do výšky 216 metrů. Tubusy jsou tvořeny soustřednými ocelovými rourami, jejichž meziprostor tloušťky cca 30 cm je vylit betonem.
K vysílači dnes patří také slavná mimina. Dne 29. května 2000 byly na pilíře umístěny sochy Davida Černého s názvem „Miminka“. Jedná se o 10 skulptur znázorňujících batolata lezoucí nahoru a dolů. Protože se dílo setkalo s pozitivním ohlasem, bylo v roce 2001 nainstalováno natrvalo.
Připravili jsme pro vás galerii fotografií této stavby, která dnes již neslouží veřejnosti jen jako vysílač. Můžete vyjet do observatoře a z výšky 93 metrů shlížet na Prahu. Stejně tak si můžete dopřát oběd v restauraci, a dokonce tam lze strávit i noc. V létě se dá posedět u kávy přímo pod věží a koukat na obří mimina nebo si můžete zahrát minigolf, případně dojít do divadla. Právě zde má totiž pražské Divadlo Kalich svoji letní scénu.
Podobné články
Komerční článek
Doporučujeme
Jan Fiedler
Martin Miko
