Miloš Jakeš

Český komunistický politik Miloš Jakeš, vlastním jménem Milouš Jakeš, se narodil 12. srpna 1922 v obci Brloh v osadě České Chalupy v okrese Český Krumlov. 

V letech 1987 až 1989 byl předposledním generálním tajemníkem ÚV KSČ, jeho předchůdcem byl Gustáv Husák a jeho nástupcem Karel Urbánek. 

Proslavil se legendárním projevem na Červeném Hrádku u Plzně ze dne 17. července 1989. Krátce po zveřejnění petice Několik vět pronesl projev, který se zapsal do historie. Například pronesl: „No tak řekněme paní Zagorová, je to milá holka, všechno… ale ona už tři roky po sobě bere 600 tisíc každý rok. A další ne 600, milión, dva milióny berou. Jandové a jiní každý rok. Ti náhodou neprotestovali.“ Dále naznačoval, že se musí situace změnit,  jinak se komunistický režim zhroutí.

Nejznámější pasáží jeho projevu proneseném spatra je část o kůlu v plotě: „A proto je tak důležitý, ta podpora zespodu, aby my jsme mohli říct: Ne my si to přejem, to i ten lid to žádá taky, my s tím souhlasíme, s tím lidem, my plníme jeho vůli, a ne prostě, aby my jsme tam byli sami jak kůl v plotě, neměli jedinýho slova podpory pro to, co se děje, no a vlastně oni nás mohli proti tomu lidu postavit. Tedy na nic nečekáme, prostě, máme vedoucí úlohu, jde o to ji správně používat a neztratit, to je důležitý.“ 

Původně to měl být další z řady strojených funkcionářských projevů, kterých byly každý týden v komunistickém Československu desítky. Jakeš však tehdy nečetl, co mu připravili poradci, ale mluvil spatra. Svým hodinovým řečněním ztrapnil nejen sám sebe, ale poukázal také na trapnost celého komunistického režimu. Zachovaly se dvě kopie záznamu Jakešova vystoupení, jednu měl televizní technik Antonín Dekoj a ke druhé se dostal disident a pozdější poslanec a ministr Alexandr Vondra. Ten záznam poslal do rádia Svobodná Evropa, odkud se Čechoslováci mohli na vlastní uši přesvědčit o tom, v jak zoufalé situaci se komunistická nadvláda v zemi nachází. 


Milouš Jakeš přišel na svět do chudé rodiny, jeho otec se živil jako truhlář a zemědělec. Jakeš studoval na Vyšší průmyslové škole elektrotechnické ve Zlíně, kterou v roce 1944 absolvoval s vyznamenáním. Během studií pracoval jako montér v Baťových závodech.

Do KSČ vstoupil v roce 1945, kde byl funkcionářem Československého svazu mládeže (ČSM).
V letech 1947 – 1952 byl byl předsedou jednotného národního výboru v Gottwaldově (Zlín byl na Gottwaldov přejmenovaný v letech 1949 – 1989).  Následně působil do roku 1955 v Praze jako tajemník ÚV ČSM pro ideologii, kulturu a mezinárodní vztahy. 

V roce 1955 začal studovat v Moskvě a Vysoké stranické škole při ÚV KSSS (Komunistická strana Sovětského svazu). Ve stejném ročníku s ním byl Alexander Dubček. Studium zakončil titulem doktor sociálně-politických věd (RSDr.). 

Po návratu do Československa působil jako jako referent v oddělení paliv a energetiky. Jeho politická kariéra se vyvíjela hodně slibně. V roce 1963 se stal prvním náměstkem předsedy Ústřední správy pro rozvoj místního hospodářství, následovala funkce náměstka ministra vnitra a členství v Ústřední kontrolní a revizní komisí KSČ.

Během Pražského jara byl přívržencem liberalizace, jenomže jej silně znepokojovala rozmáhající se nenávist vůči komunistům ve společnosti. Když byl schválen akčního programu „socialismus s lidskou tváří“, byl zvolen předsedou Ústřední kontrolní a revizní komise KSČ. Je znám například svou kritikou nejednotnosti strany.

Se vstupem sovětských vojsk v srpnu 1968 osobně nesouhlasil, po okupaci byl vyjednávat v Moskvě. Po podepsání prohlášení, že se Československo bude dále držet socialismu, se nechal slyšet, že „přijetí tohoto protokolu je přijetí protokolu je východiskem k řešení složité situace v zemi a předpokladem pro pokračování všeho zdravého z polednové politiky.“

Členem Sněmovny Lidu Federálního shromáždění byl Jakeš zvolen v roce 1971. Zabýval se například kontrolou placení členských příspěvků. Stal se tajemníkem pro oblast zemědělství a potravinářství. V roce 1981 se dostal do předsednictva ÚV KSČ a dostal na starosti ekonomickou oblast. V roce 1987 se stal generálním tajemníkem ÚV KSČ.

Demonstracím v listopadu 1989 nepřikládal váhu. Tehdy vzniklé Občanské fórum požadovalo jeho rezignaci. Demonstranti volali hesla „Jakeše do koše“ a „Pryč s Jakešem“.


Dne 21. listopadu pronesl v televizi, že československá vláda bude socialistická a žádné jiné řešení není přípustné. Zásah na Národní třídě bagatelizoval, k reformám zaujal přívětivé stanovisko. 

Na funkci generálního tajemníka ÚV KSČ rezignoval 24. listopadu 1989. Na začátku prosince byl zbaven členství ve straně. Nadále však zůstal zarytým komunistou.  Tradičně se účastnil komunistických prvomájových oslav. V roce 2018 ze zdravotních důvodů vynechal. V témže roce jej postihl těžký zápal plic, který se vrátil v červenci 2019.