Zacvakni to tam

Začátkem šedesátých let minulého století se hudba poslouchala hlavně z vinylu a cívkových magnetofonů. V nizozemské společnosti Philips se ale už tenkrát schylovalo k malé revoluci. Tým techniků a inženýrů pracoval na malém projektu, jehož výsledkem měla být audiokazeta.

Lou Ottens, který tým vedl, neměl nejmenší tušení, že tahle věcička úplně změní poslech hudby. Původně nebyla k muzice vůbec určená. Předpokladem bylo, že se kazety budou využívat hlavně do přenosných magnetofonů a na nahrávání méně kvalitního zvuku, protože páska uvnitř kazety a celá technologie měly své audio limity.

mohlo by vás zajímat

Cédéčka jsou tady už čtyřicet let, první hudební CD bylo od skupiny ABBA

Ukázalo se ale, že lidem jsou nějaké limity kvality tak trochu volné. Kazet se celkem vyrobilo sto miliard kusů. Ottensovo proroctví s nahráváním zvukového záznamu na nízkou kvalitu se naplnilo až s vývojem takzvaných mikrokazet, což byla v podstatě mini verze audiokazety. Ale samotné kazety naprosto vládly až do konce osmdesátých let.

A to přesto, že se v roce 1980 objevily kompaktní disky. Projekt, na němž mimochodem pracovaly dohromady společnosti Sony i Philips. A za Philips byl součástí vývoje samozřejmě i Lou Ottens.

mohlo by vás zajímat

Diskotéky v dobách socialismu: Diskžokej si vydělal 120 korun a singl stál stovku

Lou Ottens

Vynálezce audiokazety vždy pobaveně říkal, že si ani on, ani nikdo jiný z jeho týmu nikdy neuvědomoval, že dělají něco velkého. Ani když byla kazeta na světě, neměl pocit, že by způsobil nějakou velkou revoluci. Až v sedmdesátých letech mu nějak došlo, že… huh, tuhle moji věc používají vážně všichni. „Byli jsme jen kluci, co si hráli, něco vymysleli a pokračovali v práci. Bylo to jako sport,“ řekl kdysi v rozhovoru pro NCR.

Lou Ottens zemřel ve věku čtyřiasedmdesáti let tuhle sobotu. Legendy jako on ale doopravdy neumírají. Pouze se jejich život otočí na stranu B.