Od roku 2012 je na oficiálním youtubovém kanálu společnosti Warner Bros dvacetiminutový dokument s názvem Walking the Mile, tedy Ujít míli. A je to v podstatě making of filmu Zelená míle. Na začátku tohoto dokumentu autor knižní předlohy Stephen King říká: „Je to příběh o tom, že lidský duch může zvítězit i v těch nejhorších situacích a v tom nejhorším možném prostředí. A často je to právě v těch otřesných situacích, kdy lidskost září nejsilněji.“
Allstar Míle
Stephen King je ten typ autora, který si rád hraje a experimentuje. A když začal psát Zelenou míli a zjistil, že má v ruce takový nadpřirozený, téměř poeovský nebo dickensovský materiál, rozhodl se, že ho bude vydávat ve formě klasického viktoriánského románu, tedy na části. Začala vycházet v roce 1996, byla rozdělena do šesti částí a podobně jako kdysi Dickens, ani King si nebyl úplně jistý, jak příběh skončí. Ještě ve chvíli, kdy čtenáři už hltali první díl.
Všem bylo od začátku jasné, že tohle je boží filmový základ. Ostatně bylo to dva roky po vydání Vykoupení z věznice Shawshank a film už si stihl vybudovat na domácích nosičích téměř kultovní status. A Shawshank taky determinoval, jak bude film Zelená míle vypadat. Režie se opět ujal Frank Darabont, na hudbě zase pracoval Thomas Newman. Navíc! Do hlavní role Věznice Shawshank chtěl Darabont vždycky Toma Hankse, ale ten dal tenkrát přednost malému a poměrně neznámému filmu Forrest Gump. I proto Hanks tentokrát na natáčení s Kingem a Darabontem kývnul.
Zbývalo jediné. Vybrat představitele něžného obra Johna Coffeyho. Uvažovalo se o Vingu Rhamesovi (to je strýček Marsellus z Pulp Fiction) nebo dokonce o Shaquillu O’Neilovi. Ale protože byly devadesátky, na poslední chvíli se zjevil Bruce Willis, aby zachránil situaci. A doporučil svého kamaráda z Armageddonu Michaela Clarka Duncana, který roli nakonec dostal.
Jo, a když jsme u castingu, uvědomili jste si někdy, že ten úchylný vrah, který slouží svých posledních pár let na Zelené míli, je Sam Rockwell?! No a zbytek castu je v podstatě bez výjimek naplněný vynikajícími dramatickými herci, kteří byli ochotni si zahrát i jenom krátký štěk, protože tak moc milovali scénář. David Morse, představitel Bruta, doslova řekl, že ho „scénář zanechal v slzách“.
Nás taky.
Kontroverze na poslední míli
Ten scénář se mimochodem od knihy v některých věcech trochu liší. Mě osobně nejvíc trápí, že ve filmu Hanksova postava Paul Edgecomb přijde na reálného vraha pomocí magické vize, kdežto v knize Edgecomb vraha odhalí starou dobrou detektivní prací. Ale nutno uznat, že všechny změny jsou ve prospěch filmu, jeho skladbě a tempu. Zkrátka, celovečerák funguje jinak než román rozdělený do šesti částí.
Jen tak pro zajímavost, film se neodchyluje jenom od knihy, ale i s knihou se občas odchylují od reality. Pokud jste velcí historičtí rejpalové, můžete najít ve filmu pár písní, které v době, kdy se děj odehrává, ještě nebyly natočeny. Strážní ve věznici taky v té době nenosili uniformy. A možná největší prohřešek – v Louisianě se v té době nepopravovalo elektrickým křeslem, ale na starém dobrém provazu. Jenomže u oprátky bychom přišli o hořící lidi a „Fáze dvě!“
To ale není jediná kontroverze, kterou snímek vzbudil. Aktivistický afroamerický režisér Spike Lee například proti filmu namítal, že používá ohranou a rasistickou trompu „magického negra“. Je pravda, že se v americké literatuře a filmu jeden čas poměrně často vyskytovala figura Afroameričana. Ten měl nějaké téměř magické schopnosti, ale je jenom dějovým prostředkem, který má pomoci bílému hrdinovi. King se proti tomu ohradil tím, že Coffey je černý proto, aby se akcentoval rasismus třicátých let.
Premiéru měl film 10. prosince 1999, tedy před dvaadvaceti lety přesně. Byl nominován na čtyři Oscary a jeden Zlatý globus… a neproměnil ani jednu z těchto nominací. Nic z toho ale fanoušky nezajímalo. Zelená míle byla kasovní trhák a stala se nejúspěšnější kingovskou adaptací všech dob. Až do chvíle, kdy přišly dva díly To.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
