Pamatujete si na originální vánoční ozdobu, kterou znají naše babičky a dost možná i maminky pod názvem andělské zvonění? Ano, já také ne, ale přesto se jednalo a pořád jedná o originální ručně vyráběný předmět, jenž měl v minulém století doma každý. Nyní se tento kovový vánoční stromeček s cinkátky a skleněnými koulemi vrací. A navíc je opředený spoustou zajímavých věcí a nezaměnitelnou historií, kterou budete hltat jako bramborový salát s řízkem.
Tradiční vánoční ozdoba
Tento kus plechu ve tvaru vánočního stromku vydává příjemné cinkající zvuky díky skleněným kuličkám a cinkrlátkám, které na něm visí. Zvuk takzvaného andělského zvonění znáte například z filmu Pelíšky, a to zejména z vánoční scény, kde Donutilův syn hází plastovými skleničkami o zem. Toto jemné cinkání skla jste ve scéně určitě zaregistrovali, aniž byste o tom věděli. Jedná se v podstatě o jednu z vánočních tradic, jež tu je s námi přes sto let a má doma navodit příjemnou atmosféru asi nejoblíbenějších svátků roku.
Andělská zvonění mají za sebou dlouhou tradici, která sahá až na přelom 19. a 20. století, když se začala vyrábět v porýnském Solingenu. Podle některých historiků však jejich výroba sahá mnohem dál. První vánoční stromečky se svíčkami byly ze dřeva a začaly se objevovat ve městech v 19. století.
Oficiálně se však andělské zvonění začalo vyrábět v roce 1905, kdy na něj patent získala firma Adriand & Stock ze Soligenu. O rok později si výrobu vzal na starost výrobce nožů Paul Hartkopf ze stejného města, který tuto vánoční ozdobu vyráběl neuvěřitelných 60 let. Během této doby se z vánočního zvonění stala jedna z nejoblíbenějších vánočních propriet a našla si své flexibilní uplatnění v domácnosti. Někdo ho umístil na špičku vánočního stromku, jiný zas na vánoční stůl.
Po druhé světové válce se cinkající stromečky z plechu postupně dostaly i do zahraničí. Zároveň se rozjela velká výroba těchto ozdob ve Švédsku, kde prý přidali ke stromku anděla. Andělská zvonění se rovněž dostala do zámoří. Hojně je kupovali lidé v USA, a to v takovém množství, že v některých amerických městech musely vzniknout firmy na výrobu této dekorace.
V Československu se výroby ujala pobočka podniku Elitex Liberec, avšak vzhledem k tomu, že se komunistickému režimu nelíbil název ani předmět připomínající křesťanství, musel se výrobek nazývat zvonící stromek. Tento název nesl až do konce 80. let. Po revoluci však všichni měli zájem o svítící ozdoby a tradice měla v 90. letech útrum. Nyní je vše jinak a v současné době tak v Česku existuje několik malých či velkých výrobců těchto tradičních vánočních ozdob. Zdá se, že asijské blikající ozdoby už všechny přestaly bavit, a lidé se tedy po kratší odmlce vrací zpět k tradici. A tak to má být.
Podobné články
Doporučujeme
Jan Fiedler
