Jeden z nejznámějších českých podvodníků Viktor Lustig se proslavil po celém světě především tím, že se mu podařilo prodat Eiffelovu věž, a to navíc hned dvakrát. Dokonce se dokázal spřátelit se samotným Al Caponem, což se mu nakonec svým způsobem vyplatilo.
Prodal Eiffelovku i stroj na peníze
Život nechvalně proslulého Lustiga by se částečně dal přirovnat k Harrymu Jelínkovi, který dokázal vymýšlet podobné podvody jako on. Jenže na rozdíl od Jelínka se toho o Lustigovi tolik neví. Každopádně i to málo, co se ví, by vystačilo na natočení hollywoodského filmu typu Chyť mě, když to dokážeš. Každopádně se narodil v městečku Hostinné do rodiny bohatého starosty, který mu tehdy dopřál vzdělání. Kromě toho, že uměl pět jazyků, byl po maturitě poslán do Francie, kde ho přijali na pařížskou univerzitu. Už v té době se vyznačoval vysokou inteligencí a zálibou v kartách a páchání drobných kriminálních přečinů.
K velkým penězům se však dostal až o něco později. Při cestě do New Yorku ho napadlo prodávat falešné dluhopisy pod změněným jménem. To mu pomohlo přijít k prvním velkým penězům. Nahrávala mu jeho vysoká inteligence a navíc vypadal velice sofistikovaně. Chodil upraven, velmi slušně oblečen a vyznačoval se gentlemanským chováním, takže na první pohled nebyl žádný důvod k tomu, aby mu lidé nevěřili.
Lustigův první doopravdy velký podvod se týkal geniálního „stroje na výrobu peněz". Jednalo se o malou krabičku, na kterou si před lidmi stěžoval, že dokáže vytisknout jen stodolarovou bankovku za 6 hodin, což potenciální zákazníky zaujalo. Ti, když vycítili možnost zisku, koupili jeho proradný vynález za cenu, která se pohybovala okolo 30 tisíc dolarů. Po nákupu stroje však podvedení zákazníci zjistili, že po 12 hodinách vylezly ze stroje pouze dvě bankovky, a posléze pouze prázdné papíry. Než lidé zjistili, že se jedná o podvod, měl Lustig dostatek času na to utéct.
Zazářil i za velkou louží
V roce 1925 se vrátil zpět do Paříže, kde ho v kavárně zaujal novinový článek, v němž se psalo o tom, že Eiffelova věž chátrá a město Paříž nemá finance na opravu. Tehdy se navíc vědělo, že Eiffelovka nemá být v Paříži navždy, jelikož byla postavena kvůli Světové výstavě. Rozhodl se tedy, že toho využije pro svůj prospěch a věž prodá. Stačil mu k tomu pouze jeden falešný dokument a rázem se z něj stal zástupce generálního ředitele na ministerstvu pošty a telegrafů.
K tomu vytvořil i několik pozvánek s oficiální hlavičkou ministerstva a rozeslal je bohatým obchodníkům s kovy. V pozvánce je lákal do luxusního hotelu v Paříži, který se jmenoval Hotel de Crillon, kde se později také všichni společně sešli. Následně si vybral pouze jednoho ze zájemců. Tím vyvoleným se stal Andre Poisson, který nabídl nejvyšší částku. Při obchodní schůzce si Lustig navíc řekl o úplatek za dohození zakázky, takže kasíroval rovnou dvakrát. Podnikatel se pak za svou hloupost natolik styděl, že podvod ani nenahlásil. To však Lustigovi nestačilo, protože mu kvůli rozhazovačnému životu peníze brzo došly. O pár let později chtěl prodat Eiffelovu věž znovu, ale druhý obchodník byl bohužel bystřejší, a tak podvodník musel utéct zpět do USA.
V Americe se prý setkal dokonce se samotným mafiánským králem Al Caponem, od kterého si půjčil 50 tisíc dolarů. Ty měl investovat do akcií. Mafián mu uvěřil a peníze mu půjčil. Lustig se po několika týdnech vráil a peníze mu do posledního dolaru vrátil a řekl mu, že zmiňovaná investice do akcií by se Al Caponemu nevyplatila. Ten byl natolik ohromen jeho čestností, že mu dal provizi 5 tisíc dolarů za důvěru.
Viktor Lustig byl nakonec v roce 1934 zatčen za padělání bankovek a poslán do vězení v New Yorku, kde měl strávit dlouhou dobu. Podařilo se mu sice vyhnout soudu, jenže o necelý měsíc později byl dopaden ve městě Pittsburgh a odsouzen na 20 let ve věznici Alcatraz. Po 11 letech za mřížemi však dostal zápal plic a ve vězeňské nemocnici v Missouri po dvou dnech zemřel.
A zde vás zaručeně dostane životní příběh mafiána Franka Lucase, který dokázal vydělat milion dolarů denně.
Podobné články
Doporučujeme
