Psal se 4. prosinec roku 1942, když skupina polských křesťanů ve Varšavě dala v sázku vlastní životy. Proč? Jejich pomoc totiž směřovala k perzekuovanému židovskému obyvatelstvu. Skupina založila provizorní Radu pro pomoc Židům, která později fungovala pod názvem Żegota, a pod vedením dvou významných žen, Zofií Kossakovou-Szczuckou a Wandou Krahelskou-Filipowiczovou. Během druhé světové války pomáhala této ohrožené části polského obyvatelstva.
Perzekuce proti Židům
Od německé invaze do Polska v roce 1939 bylo židovské obyvatelstvo zatlačováno do ghett, transportováno do koncentračních a pracovních táborů nebo vyvražďováno. Židovské domy a obchody byly zkonfiskovány a synagogy vypáleny.
Informace o osudu Židů konečně pronikly na veřejnost v červnu 1942, když varšavské undergroundové noviny Brigáda svobody zveřejnily zprávu, že desítky tisíc Židů byly zplynovány v polském táboře smrti Chelmno – asi sedm měsíců po zahájení vyhlazování vězňů.
Navzdory rostoucímu povědomí veřejnosti o „konečném řešení“, masovém vyhlazování evropských Židů a rozrůstající se síti vyhlazovacích táborů v Polsku, se pro jeho zastavení udělalo jen málo. Mimo Polsko se ozývaly jen rozzlobené projevy politiků a sliby poválečných represí.
Méněcenní Slované
Uvnitř Polska byli nežidovští Poláci sami často předmětem pronásledování a nucených prací z rukou svých nacistických okupantů. Jako Slované byli i oni považováni za „méněcenné“ vůči árijským Němcům.
To však nezastavilo Zofii Kossakovou-Szczuckou a Vandu Krahelskou-Filipowiczovou, dvě polské křesťanky, které byly odhodlány udělat vše pro to, aby ochránily své židovské sousedy, a to navzdory rozdílnostem v přístupu k víře. Kossaková a Filipowiczová nebyly ve svém úsilí pomáhat osamoceny. Jen dva dny po založení Rady shromáždila SS, Hitlerova „politická“ hrůzná policie, 23 mužů, žen a dětí a některé z nich zavřela do chalupy a jiné do stodoly. Poté je zaživa upálila. Jejich zločin? Podezření z ukrývání Židů.
Polsko – popraviště Evropy
Navzdory statečnosti některých polských křesťanů a židovských odbojářů ve varšavském ghettu, kteří se v roce 1943 vzbouřili (někteří z nich našli útočiště u svých křesťanských sousedů, když se snažili uniknout SS), se nacistická mašinérie smrti ukázala jako zdrcující.
Polsko se pod nacistickou okupací stalo místem, kde byli zabíjeni nejen polští židovští občané, ale i většina obyvatel Evropy. Do konce války bylo ve vyhlazovacích a pracovních táborech v Polsku zabito přibližně 4,5 milionu Židů.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
