Okupace Německa 2.0

Když se v březnu 2003 vydala americká vojska na příkaz prezidenta George Bushe obsadit Irák, aby svrhla režim Saddáma Husajna, který měl vlastnit nikdy nenalezené jaderné zbraně, bylo zapotřebí nějakým způsobem obnovit vládu nad touto arabskou zemí. Američtí diplomaté a vojenští poradci si naivně představovali, že se okupační správa pokusí znovuvybudovat iráckou společnost po vzoru zkušeností z Německa a Japonska po druhé světové válce. Jak dnes již víme, tak se jim to zrovna dvakrát nepovedlo. Zatímco poválečná okupace Německa se připravovala přes 5 let, na vymyšlení propracovaného plánu, jak z válkou zničeného post-saddámovského Iráku učinit moderní liberální demokracii, měli američtí plánovači pouhých několik měsíců.

mohlo by vás zajímat

Když Amerika milovala Saddáma Husajna: Brutální diktátor se setkal s Donaldem Rumsfeldem a dostal klíč od Detroitu

Nově ustanovená Prozatímní koaliční správa, která fungovala jako přechodná americká okupační vláda, se pokoušela vyřešit komplikovanou situaci, která v Iráku po pádu Husajnova režimu nastala. Do čela této okupační správy byl po krátkém působení vojenského velitele Jaye Garnera dosazen bývalý diplomat Paul Bremer, jehož prezident Bush popsal jako „jednoho z nejlepších Američanů, které znám“.

Přestože nebyl Bremer žádným diplomatickým nováčkem (na Ministerstvu zahraničí pracoval od konce 60. let, a dokonce byl asistentem legendárního Henryho Kissingera), bylo jeho jmenování pro mnohé překvapením. Málo známý úředník bez jakýchkoliv zkušeností s válečnou správou země se tak prakticky ze dne na den stal vládcem celého Iráku – kvůli důležitosti své funkce byl označen „za držitele nejmocnějšího zahraničního úřadu v americké historii od dob generála Douglase Arthura“, který po druhé světové válce vládl okupovanému Japonsku.

Neomezený vládce s dvoutýdenním kurzem

Byť Bremer podstoupil dvoutýdenní kurz o irácké historii a společnosti, nemohl být ani zdaleka připraven na to, co ho po příletu do Bagdádu v květnu 2003, pouhé dva měsíce po invazi, čekalo. Chaos, anarchie, všeobecné rabování a stupňující se útoky na americká vojska byly prakticky každodenní realitou. Jakožto správce okupované země měl Bremer od amerického ministerstva obrany pravomoc rozhodovat pomocí dekretů, což mu dávalo prakticky neomezenou moc nad stále rychleji se rozpadající zemí.

Hned první kroky v úřadu pak patří mezi ty nejkontroverznější – nový správce tak vydal rozkaz číslo 1, kterým byla kompletní debaasifikace Iráku, čímž měla být po vzoru denacifikace Německa očištěna irácká společnost od členů Saddámovy strany Baas. Výsledkem bylo vyloučení téměř 50 000 mocných sunnitských úředníků, vojáků, ale i například úředníků z veřejného života – kromě rozkladu školství se tito dříve vlivní lidé stali hlavními členy iráckého podsvětí, z nichž mnozí se následně přidali k ozbrojené rebelii proti nové pro-americké vládě, kterou častokrát organizovali.

Druhým, ještě kontroverznějším krokem pak byl rozkaz č. 2, kterým Bremer rozpustil iráckou armádu – byť sám správce později tvrdil, že jednal na příkaz prezidenta Bushe, ten to dodnes odmítá, a není tak jasné, čí nápad bylo vyhodit statisíce iráckých mužů z práce. Mnozí z nich se tak bez vidiny jakéhokoliv živobytí a s neskutečným pocitem křivdy rozhodli přidat na stranu povstalců – někteří z nejmocnějších členů pozdějšího Islámského státu byli právě bývalí Saddámovi velitelé.

Bremer – vládce a internetový meme

Podobně destruktivním rozhodnutím byl i Bremerův rozkaz č. 17, který v podstatě vylučoval možnost stíhat americké kontraktory v zemi, čímž se příslušníci obávaných soukromých bezpečnostních agentur stali prakticky nepotrestatelní, což vyvolalo obrovský odpor irácké veřejnosti. Ohromnou kritiku si vyžádaly i nikdy nenalezené obrovské částky peněz, které Kongres vynaložil na obnovu země, ale které se během Bremerovy vlády „někde vytratily“. Mimochodem, byl to právě Bremer, jenž po zajetí Saddáma Husajna pronesl dnes již kultovní proslov: „Ladies and gentlemen, we got him!“ (česky Dámy a pánové, máme ho!). Proslov se později stal úspěšným internetovým memem.

GALERIE Paul Bremer – americký vládce Iráku

+ DALŠÍ 3 FOTKY + DALŠÍ 4 FOTKY

Bremer dále dohlížel na vznik nové irácké vlády a nové ústavy, což se po počátečních obtížích podařilo do jara 2004 naplnit, byť první plánované volby musely být kvůli zhoršující se situaci posunuty až na leden 2005. Tou dobou ale již nebyl Bremer dávno v zemi. Svůj post opustil již po pouhém roce v červnu 2004, když poměrně rychle (dalo by se říct až unáhleně) předal moc nové přechodné irácké vládě. Jeho roční „carství“ nad Irákem je dodnes obrovským terčem kritiky, byť sám Bremer si později stěžoval na nespolupráci ze strany Bushovy administrativy. Ta odmítala vyslechnout jeho žádosti na navýšení amerických vojsk v zemi – už jen fakt, že Bremer měl na starosti správu země a přitom neměl pod palcem jako civilní úředník okupační vojska, předurčil neúspěch jeho mise.

Těžko říct, zda by někdo jiný obstál na jeho místě lépe – skutečností ale zůstává, že Bremerovo roční vládnutí naprosto změnilo Irák, který se s těžkou poválečnou dobou vyrovnává dodnes.