Ze Západu na Východ

Angela Merkel se narodila 17. července 1954 v západoněmeckém Hamburku, ale záhy po jejím narození se celá její rodina přestěhovala na opačnou stranu železné opony, když byl její otec farář přeložen do kostela ve východoněmeckém Quitzowu. V roce 1968 vstoupila do komunistického Svazu svobodné mládeže, tedy do mládežnické organizace pod kontrolou vládnoucí komunistické strany (FDJ). I když bylo členství ve svazu dobrovolné, podmiňovalo budoucí přijetí na vysokou školu – dle svých vlastních slov Merkel pomáhala s kulturními aktivitami, jako byly diskuze se sovětskými spisovateli či návštěvy divadel.

Jelikož již na střední škole projevovala nadání pro cizí jazyky a matematiku, rozhodla se v roce 1973 studovat fyziku na Univerzitě Karla Marxe v Lipsku a svůj diplom získala v roce 1978. Právě tehdy ji oslovila východoněmecká tajná policie Stasi, která jí nabídla spolupráci, což Merkel odmítla – nikdy nevstoupila do komunistické strany SED, i když nadále zůstávala aktivní členkou FDJ, což později odůvodnila prostým oportunismem.

Kohlovo děvče

Až do konce 80. let působila Merkel jako vědecká pracovnice na Akademii věd NDR ve Východním Berlíně a v rámci své práce vyjížděla na zahraniční cesty, kdy v roce 1985 navštívila na půl roku Prahu – zde se dokonce naučila i základy češtiny. Po pádu Berlínské zdi ale došlo ke zcela zásadnímu obratu v životě Merkel, když koncem roku 1989 vstoupila do nově vzniklého občanského hnutí Demokratischer Aufbruch (Demokratické probuzení - DA) a záhy se stala jeho tiskovou mluvčí. Revoluční rok 1990 vystřelil dříve apolitickou vědkyni na oběžnou dráhu politického dění, kdy se stala tiskovou mluvčí poslední vlády NDR Lothara de Maizièrea a následně byla na podzim zvolena do spolkového parlamentu jako členka Křesťansko-demokratické unie (CDU), se kterou se DA po německém sjednocení spojila.

Několik týdnů nato byla v lednu 1991 vybrána tehdejším kancléřem Helmutem Kohlem na pozici ministryně žen a mládeže. Kancléř, jenž sjednotil rozdělené Německo si Merkel okamžitě oblíbil a často jí před novináři i kolegy říkal „mé děvče“. O tři roky později se z „Kohlova děvčete“ stala ministryně životního prostředí, ochrany přírody a bezpečnosti reaktorů a její politický růst byl od toho momentu nezastavitelný. Když poté v roce 1998 došlo k porážce CDU ve volbách, byla Merkel zvolena generální tajemnicí strany a výrazně napomohla výhře křesťanských demokratů ve volbách do Spolkové rady v roce 1999.

Nový začátek pro CDU

A právě tehdy, v posledním roce milénia, propukl v Německu skandál okolo financování strany CDU, do kterého byl zapojen jak tehdejší lídr partaje Wolfgang Schäuble, tak i mentor Merkel Helmut Kohl. K překvapení mnohých se Merkel svého učitele nezastala a otevřeně zkritizovala oba předsedy strany s tím, že se mají křesťanští demokraté pokusit o nový začátek, a tedy i o oproštění se od představy nedotknutelného kancléře-sjednotitele. To se jí vyplatilo a rok později, v roce 2000, kdy se stala první předsedkyní německé strany v historii, když byla zvolena do čela CDU – její začátky nebyly snadné. Nakonec musela ve volbách z roku 2002 ustoupit z ambice stát se kandidátkou na kancléře a tento post přenechala svému stranickému kolegovi Edmundu Stoiberovi. Ten ovšem volby prohrál.

Merkel se však mohla stát vůdkyní opozice ve Spolkovém sněmu, kde se podle některých stala jedním z nejlepších vedoucích – za důkaz její skvělé práce je považováno zvolení kandidáta CDU/CSU Horsta Köhlera za německého prezidenta v roce 2004. O rok později byla v předčasných volbách zvolena první německou kancléřkou v historii a tento post si i přes velice obtížnou politickou situaci a hospodářskou krizi, finanční problémy okolo eurozóny či vleklou problematiku syrských uprchlíků udržela až do roku 2021.

GALERIE Politické začátky Angely Merkel

+ DALŠÍCH 5 FOTEK + DALŠÍCH 6 FOTEK

A tady si přečtěte, jak Češi v roce 2004 slavili vstup do EU.