Hodné děvčátko
Madonna Louise Ciccone se narodila v Michiganu do katolické rodiny, a podle toho také byla vychovávána. Zvláštní jméno dostala po své matce, a tak se jí doma přezdívalo „malá Nonnie“. Sama zpěvačka později řekla, že s takovým jménem se mohla stát buď jeptiškou, nebo přesně tím, čím je – hvězdou. Něco na tom bude. Když bylo Madonně teprve pět let, stalo se něco, co ji ovlivnilo na celý zbytek dětství a dospívání – její matka zemřela v pouhých 30 letech na rakovinu prsou, dětem to navíc neřekla. Malá dívka se tedy dívala, jak její maminka postupně chřadne a vadne, až nakonec odešla úplně.
Madonna a její sourozenci – dva starší a tři mladší – to nesli velmi těžko. Jejich otec se snažil najímat hospodyně, aby mu pomáhaly s vedením domácnosti, děti se ale proti každému „vetřelci“ spikly. Sama Madonna často utíkala ke své babičce, u níž nalézala útěchu. Postupně se rozhodla zaměřit se na studium. Ve škole měla samé jedničky a na rozdíl od svých spolužaček se v duchu své výchovy ani s úderem puberty nezačala malovat nebo si holit podpaží. Přesto nebyla žádným otloukánkem. Byla chytrá, ambiciózní, energická. A pak přišel další zlom.
Právě jednu z oněch hospodyň si totiž Madonnin otec nakonec vzal jako svou druhou manželku, což mladá zpěvačka tátovi prostě nemohla odpustit. Najednou úplně obrátila – dokázala si sice udržet výborný prospěch, ale co se chování týče, úplně se urvala ze řetězu. O přestávkách mezi hodinami lítala po chodbách, dělala stojky, věšela se, kde to šlo, a vůbec jí nevadilo, když se jí při těch psích kusech sem tam vyhrnula sukně školní uniformy. Někdy tady se asi zrodila ta přidrzlá holka, díky které se pak z Madonny z Michiganu stala TA Madonna.
Aby otec dceru trochu zkrotil, zapsal ji na hodiny klavíru, ji to ale příliš nebavilo, a tak přešla na balet. Tanci úplně propadla a hned, jak vyšla ze školy, sbalila si svých pár švestek, asi 35 dolarů a vydala se směr New York, kde chtěla prorazit právě jako tanečnice. Našla si práci jako servírka u Dunkin Donuts a ve volném čase chodila na konkurzy do filmů a divadelních představení, ale třeba i hudebních klipů. A protože byla dobrá, jako křoví nebo doprovodnou tanečnici ji skoro vždy někam vzali, díky čemuž se dostala na nejrůznější večírky a poznala lidi z branže. Někteří v ní viděli jen další blond naivku, která touží po slávě...
„Chci vládnout světu“
I tak ale bylo kolem talentované dívky dost lidí, kteří věřili, že má to „něco“, co ji odlišuje od ostatních, a že její touha stát se slavnou není až tak marná. Jedním z takových lidí byl například fotograf Richard Corman, který se s dívkou seznámil přes svého kamaráda na jednom večírku. Ten ho donutil, že ji stoprocentně musí nafotit, protože z ní jednou něco bude.
Když se Corman s Madonnou poprvé setkal v ateliéru, zeptal se jí, čeho chce v životě dosáhnout. Ona mu prý odpověděla, že chce vládnout světu. A on jí to věřil. Ale možná ani jeden z nich netušil, že fotky, co spolu ten den vytvoří, jednou budou chtít všichni vidět s myšlenkou „Panebože, mladá Madonna!“ Vy se na ně můžete podívat v galerii tady:
Když zrovna neprodávala koblihy, Madonna tehdy hrála a zpívala v kapele – první bandou, kde kromě zpěvu zvládala ještě bicí a kytaru, byla skupina Breakfast Club. Rychle ale pochopila, že chce hrát sólo a že jen tak dosáhne všeho, co si naplánovala. Měla štěstí – seznámila se se Seymourem Steinem, zakladatelem vydavatelství Sire Records, se kterým podepsala smlouvu na tři singly – Everybody, Burning Up a Holiday. A jak fanoušci jistě ví, právě s tím třetím dosáhla neskutečného mezinárodního úspěchu. Holiday se dočkal několika remixů, umístění v TOP 10 nejrůznejších žebříčků, návštěvníci diskoték ho zbožňovali všude v západním světě. Natočení první sólové desky – té eponymní – už nic nestálo v cestě a zbytek, jak se říká, je historie.
Madonně se „Královna popu“ přezdívá už dlouhých 40 let a ačkoliv se za tu dobu objevila dlouhá řada talentovaných a úspěšných zpěvaček, tuhle ženskou, dnes čerstvě dvaašedesátiletou, z trůnu ještě žádná sesadit nedokázala.