A zrodila se hvězda

Jak už to tak bývá, začátky slavného návrháře nebyly jednoduché. Narodil se 1. srpna 1936 v alžírském městě Oran, kdy Evropu pomalu ale jistě začal ovládat Hitler se svým fanatickým parťákem Goebbelsem. Nacistická propaganda měla zelenou. A manželé Lucienne a Charlese Mathieu Saint Laurent určitě neměli v té době ani potuchy, že se jim právě narodil génius, jehož tvorba jej později učiní nesmrtelnou. Malý Yves Henri Donat Mathieu Saint Laurent byl nejstarší ze tří dětí, které se manželům postupně narodily. Na své dětství ale jako na šťastné nevzpomíná, i když se narodil do solidního zázemí. Jeho rodiče byli impozantní pár. Ona byla krásná dáma s dobrým vzděláním a on právník, který kromě toho, že řídil pojišťovací společnost, tak ještě vlastnil síť kin v severoafrických státech – kromě Alžírska ještě v Maroku a také v Tunisku. Nouzí rodina rozhodně netrpěla. Yves byl jiný než ostatní děti. Byl jemný, křehký, což souviselo s jeho homosexualitou. A zažíval proto i okamžiky šikany. . "Vidím život očima dítěte. Proto nestárnu. Život je moje řemeslo, v němž pokračuje mé mládí a do něhož si promítám všechny své sny, vzpomínky a myšlenky.“ Tato slova řekl při svých padesátinách a celkem věrohodně jej charakterizují.

Od mala ho ale fascinovalo umění, a to nejen výtvarné, ale také divadelní. Koneckonců to byly právě divadelní kostýmy, které byly také předlohou pro některé jeho módní kolekce. Ještě ho ale čekala dlouhá cesta. I když cíl měl jasný – chtěl se dostat do Paříže. A to byl možná jeden z důvodů, proč si psal s Michelem de Brunhoffem, tehdejším ředitelem časopisu Vogue, který měl později zásadní vliv na Saint-Lauerentovu další kariéru. Nejprve ale musel dokončit v rodném městě lyceum, kde nakonec v roce 1954 zdárně odmaturoval. A Paříž, ona Mekka módy, již na talentovaného mladíka čekala.

mohlo by vás zajímat

Coco Chanel dala světu malé černé a také legendární vůni, jejíž vznik ovlivnila láska i smrt

Vedle Chanel, Diora a těch dalších

Ano, tou dobou módní svět už ovládala renomovaná jména. Coco Chanel dokázala, že se dá dělat pohodlná a přesto elegantní a ženská móda, která tvoří základ dámského šatníku do jisté míry dodnes. Cristobal Balenciaga se pro změnu vrátil do antiky a svět okouzloval večerními šaty, které měly tvar tuniky. A v neposlední řadě nesmíme zapomenout na Christiana Diora a jeho vysoce ženské modely s vypasovanými živůtky a naopak velmi rozšířenou sukní. Byl to právě posledně jmenovaný, který si posléze talentovaného mladíka všiml a zaměstnal ho jako svého asistenta.

Mladému návrháři bylo jasné, že je sice skvělé, že do Paříže dorazil s hromadou naskicovaných návrhů, ale že pokud chce v módním byznysu skutečně prorazit, tak musí vším projít doslova od píky, a to nejlépe někde, kde se má skutečně co naučit, někde v zavedeném salónu, který se haute couture věnuje. A ideálně to zkombinovat s nějakou soutěží, které byly tou dobou vyhlašované různými institucemi v čele se Secrétariat de la laine. Yves dokázal, že má skutečně talent hned napoprvé. Jeho návrh koktejlových šatů z černého krepdešínu zaujal a zvítězil v konkurenci 6000 návrhů. Jako inspirace mu byly večerní šaty jeho matky, které si pamatoval z dětství. Jen tak mimochodem, dalším úspěšným adeptem byl v tom samém roce Karl Lagerfeld, který bodoval v kategorii nejlepší kabát. A právě v ten moment mu do života zasáhl Michele de Bruhoff. Jak? Yves přišel cenu převzít do luxusní restaurace Maxim´s v ulici Royal nedaleko place Concorde. Tam se oba setkali a vlivný šéf Vogue mu představil svého nejlepšího přítele, kterým byl právě Christian Dior, který mu nabídl vysněný job. Saint–Laurentův další život nabral nový vítr do plachet. A vítr to byl pořádné čerstvý. Když za dva roky po nástupu k Diorovi slavný návrhář umřel na infarkt, byl to právě Yves, kdo nastoupil do čela módního domu jako umělecký ředitel. Značka Dior měla tehdy finanční problémy, které pomohl vyřešit právě nový šéf. Jeho kolekce zaujaly a prodávaly se. Na předváděcí mola se tehdy dostala móda ulice a beatnické generace – černé roláky, kožené bundy, kalhoty a holínky.

Styl "On" pro ni

Strmý úspěch ale zastavil povolávací rozkaz do armády, do války proti Alžíru. Návrhář tuto skutečnost nesl velmi špatně a dokonce se po několika málo týdnech vojenské služby zhroutil a byl hospitalizovaný na psychiatrii. Zároveň jeho vojenskou službou skončila i jeho kariéra u Diora. Již se tam nikdy nevrátil. Rozhodl se založit si vlastní značku.

mohlo by vás zajímat

Svou tvář propůjčila soše Marianne, která symbolizuje svobodnou Francii: Herečka Catherine Deneuve původně chtěla být módní návrhářkou

To se mu povedlo v roce 1961, a to za podpory svého životního a obchodního partnera Pierra Bergého. A byl to úspěch. Stejně jako Coco Chanel je navždy vnímaná jako ta, která pro ženy navždy objevila „malé černé,“ tak Saint-Laurent obohatil ženský šatník dámskou verzí smokingu, který prezentoval na přehlídkových molech "Žena je v kalhotách svůdná jen tehdy, nosí-li je žensky. Ne jako George Sandová. Kalhoty, to je koketérie, další z půvabů, nikoli známka rovnosti nebo osvobození. Svoboda a rovnost se nedají koupit spolu s kalhotami, je to stav ducha," vysvětloval návrhář. Kalhoty ho na ženách fascinovaly. Byl to právě on, kdo vytvořil tzv. styl „On,“ který opěvovali i kritici v té době.

Dalším významným rysem jeho tvorby je celoživotní inspirace uměním – výtvarným, tanečním, ale i divadelním nebo literárním. Jedna kolekce byla například inspirovaná pop-artovými obrazy Andyho Warhola, další pak Van Goghovými Slunečnicemi. V roce 1979 představil kolekci, kterou vzdal holt Apollinairovi, Cocteauaovi, Aragonovi a nezapomněl ani na Shakespeara. V polovině sedmdesátých let také vytvořil kolekci s názvem „Ruská opera-balet.“ A celoživotní studnicí nápadů mu byl šatník jeho matky, na který nikdy nezapomněl. Inspiraci hledal také u některých významných hereček jako byly například Romy Schneider nebo Catherine Deneuve. Byla to právě druhá jmenovaná, která byla jeho celoživotní přítelkyní, a pro kterou navrhoval modely nejen v soukromí, ale také do celé řady filmů.

Stejně jako Coco Chanel i jeho lákal svět vůni. Parfémů s jeho logem vznikla celá řada, ale nejzásadnější a nejcharakterističtější je pro něj Opium, které se stalo ikonou mezi orientálními vůněmi. A byl to právě drogově orientovaný název, který tehdy vzbudil velké pohoršení.

GALERIE Módní ikona Yves Saint-Laurent

+ DALŠÍCH 6 FOTEK + DALŠÍCH 7 FOTEK

Yves Saint-Laurent rozhodně nežil fádní a neúspěšný život. V oblasti té nejvyšší krejčoviny a módy se stal nesmrtelný. Přesto se i o tomto velikánovi, stejně jako o celé řadě dalších, nedá říct, že by byl šťastný. Narodil se do milující a finančně zajištěné rodiny, která ho pro jeho sexuální orientaci nijak nesoudila, ale i tak se celý život se potýkal s přílišnou senzitivitou, hlubokými depresemi, labilitou a také s drogovou a alkoholovou závislostí. Své o tom věděl Pierre Bergé, původně novinář, který návrháři stál po boku od roku 1958, kdy se seznámili. Byl to vztah bouřlivý a vášnivý, ale zásadní. Bergé se stal uměleckým ředitelem a společníkem firmy a je nutné říct, že bez něj by Saint-Laurentovo impérium nikdy nebylo tím, čím je dneska. V roce 2008 se dokonce tito dva vzali.

Bohužel, Yvesovi záhy diagnostikovali rakovinu mozku, které 1. června 2008 v Paříži podlehl. Většina osobního majetku, který po umělci zůstal, a který čítal stovky významných uměleckých děl, připadla právě jeho životnímu partnerovui Pierrovi Bergému, který ho prodal a výdělek společně se svým majetkem věnoval na výzkum onemocnění AIDS. I po smrti svého zakladatele je ale značka YSL synonymem luxusu a také kreativity. Dnes patří 100 % akcií společností Yves Saint Laurent, YSL Beauté a Luxury Timepieces International (společnost vyrábějící hodinky pro módní domy Yves Saint Laurent, Gucci a Boucheron) módnímu gigantu Gucci Group, jehož součástí je již od roku 1999.