Tyhle (po)tvory můžete v nadživotní velikosti ještě do konce týdne obdivovat, a něco víc se o nich dozvědět, v pražském OC Šestka na výstavě Mikrokosmos. Jejich realizaci má na svědomí sochař a vizuální umělec Patrik Proško.
Mikrokosmos je výstava živočichů, na které se běžně musíte podívat velmi zblízka, případně je pouhým okem nemáte šanci zahlédnout. A co si budeme povídat, když se tak na ně díváme, je to jen dobře.
V pasážích obchodního centra OC Šestka si je ale můžete prohlédnout do detailu - mnohonásobně zvětšené. Hyperrealistické modely klíštěte, roztoče, vši nebo třeba nejodolnějšího tvora na planetě - želvušky, měří více než 2 metry a jsou umístěny do svého přirozeného prostředí, kterým je často náš vlastní domov.
1. Roztoč prachový/Prachovka prachová
Model je cca 7700x zvětšeným originálem. Samec v reálu měří 0,26 milimetru.
Tohle je spolubydlící nás všech. Hoví si většinou v lůžkovinách. Živí se odumřelou svrchní vrstvou kůže, která je hlavní složkou prachu. Dospělý člověk ztratí týdně asi 5 gramů kůže. Prachovky nemají žádné dýchací otvory. Dýchají celým povrchem těla, které si můžete prohlédnout na fotce výše a zblízka a ze všech úhlů právě na výstavě v OC Šestka. Trávicí enzymy obsažené v jejich výkalech způsobují alergie, proto je nesnášíme. A to je ani nevidíme...
2. Veš dětská/Veš hlavová
Model je cca 740x zvětšeným originálem. Délka samce vši je 2,7 milimetru.
Vši sice patří mezi křídlatý hmyz, ale důsledkem svého parazitického způsobu života schopnost létat ztratily. Na rozdíl třeba od blech nemohou bez hostitele, kterému rovněž sají krev, příliš dlouho přežívat. Své hostitele, kterými jsou výhradně savci, vysávají všechna vývojová stádia vší. Veš hlavová nalepuje svá vajíčka na vlasy blízko pokožky hlavy. Po týdnu se z nich líhnou mladé vši (nymfy), které se předtím, než se z nich stanou dospělci, několikrát svléknou. Samice žijí zhruba měsíc, samci o něco kratší dobu.
3. Klíště
Model je zhruba 500x zvětšeným originálem. Délka klíštěte je přibližně 4 milimetry.
Na modelu si nelze nevšimnout ústního ústrojí opatřeného zpětnými háčky, kterými se klíště "přicucne" k hostiteli. Klíště obecné patří k nejznámějším evropským krev sajícím parazitům. Nemá oči, při číhání na hostitele používá tzv. Hallerův orgán, což je malá jamka na posledním článku předních nohou, díky které klíště vnímá koncentraci CO² a dalších chemických látek. I ten si můžete zblízka prohlédnout.
4. Rybenka domácí
Model je cca 285x zvětšeným originálem. Délka rybenky bez tykadel a zadních přívěsků je přibližně 7 milimetrů.
Rybenka domácí je bezkřídlý hmyz, který jste zřejmě už někdy měli tu čest potkat v koupelně nebo na záchodě. Její tělo svým tvarem i stříbrnými šupinkami připomíná rybu. Nápadná tykadla používá pro průzkum povrchu. A přestože vypadá celkem neškodně, její ústní ústrojí je uzpůsobeno ke kousání. Nekouše ale lidi, nýbrž papír, tapety, fotografie, oblečení, cukr nebo mouku. Nejraději má vlhká a zastíněná místa. Zajímavostí je, že rybenky nesouloží. Oplodnění probíhá mimotělně. Samec vytvoří ze spermií jakýsi balíček, který si samička sebere a uloží do vlastních genitálií.
5. Housenka lišaje smrtihlava
Model je cca 20x zvětšeným originálem. Délka housenky je v reálu 11 centimetrů.
Lišaj smrtihlav patří díky svojí kresbě na hrudi ve tvaru lebky k nejznámějším motýlům. Rozpětí křídel dospělce dosahuje až 12 cm, přes svojí velikost je však díky nenápadnému zbarvení předních křídel těžko zpozorovatelný. Přestože je rozšířen v Africe a Středomoří, k nám zalétá pouze v malých počtech. Samička klade vajíčka na rostliny z čeledi lilkovitých (nejčastěji brambory, rajčata), na kterých se housenka živí, poté zalézá do země, kde se kuklí. Lišaj je výborný letec, je schopen překonat vzdálenost i 4500 km.
Housenka prochází třemi vývojovými stadii, přičemž v každém z nich je její vzhled tvarově i barevně odlišný, přičemž i zbarvení každého ze stádií může být variabilní - setkáváme se s formou zelenou, žlutou a hnědou.
6. Želvuška - nejodolnější tvor na planetě Zemi
Model je cca 5400x zvětšeným originálem. Délka želvušky je 0,5 milimetru.
Želvušky jsou mikroskopičtí členovci, kteří vynikají především schopností přežít prakticky kdekoliv a jsou považovány za nejodolnějšího tvora planety. Najdeme ji po celém světě v širokém spektru prostředí.
Známé jsou mořské, sladkovodní i půdní druhy. Obývají ale i extrémní prostředí jako jsou pouště nebo ledovce, v Čechách pak povrchy mechů a lišejníků. Aktivní jsou jen při dostatečné vlhkosti. Pokud podklad vyschne, jejich tělo řízeně ztratí 95 % vody a přechází do klidového stádia. V tomto stavu jsou nesmírně odolné vůči vnějším vlivům. Dokáží v něm přežít tisícinásobně větší míru radioaktivního záření než člověk a rozpětí teplot od - 273 do + 150 °C, osmihodinové ponoření do kapalného helia i život v prostředí bez kyslíku.
Snesou i vakuum a tlak 6x vyšší než je na nejhlubším dně oceánu. Po namočení se po půl hodině vrací do běžného stavu. Přežijí i ve vesmíru. Po testech mimo Zemi, při kterých byly vystaveny UV záření a vakuu, jich zemřelo jen 30 % z testovaného vzorku. Živí se převážně rostlinnou stravou, ale některé druhy jsou i dravci, kteří loví např. hlístice.
Tohle ale není první (a doufejme, že ani poslední) výstava, kterou Patrik Proško v OC Šestka realizuje. Připomeňme si jeho geniální anamorfózy, u kterých zjistíte na vlastní oči, že nejdůležitější je úhel pohledu.
Další neméně zajímavé výtvory od Patrika Proška a jeho kolegů si můžete prohlédnout na webu expoNUT.cz.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
