Kubánská krize, která začala vrcholit přesně před 61 lety americkou námořní blokádou Kuby, ukázala, jak je důležité, aby spolu dvě největší supervelmoci komunikovaly a zabránily tak jaderné válce. Díky tomu mají ve Washingtonu i v Moskvě dnes tzv. červený telefon či horkou linku. Sluchátko ale nikdy nikdo nezvedal.
Reakce na kubánskou krizi
Nikdy jindy nebyl svět tak blízko použití zbraní hromadného ničení a rozpoutání jaderné války jako v roce 1962, když Spojené státy zjistily, že Sovětský svaz umístil na Kubu jaderné rakety schopné bez problémů zasáhnout americké území. Napětí by tehdy výrazně zmírnila možnost lepší vzájemné komunikace obou stran konfliktu. Jenomže předání a rozšifrování vzkazu mezi Nikitou Chruščovem a Johnem F. Kennedym trvalo až 12 hodin, což je v momentě, kdy rozhodujete o osudu milionů lidských životů, riskantně dlouho. Bylo třeba najít rychlý a bezpečný komunikační kanál. Zavedení tzv. horké linky podepsaly vlády obou znesvářených velmocí na neutrální švýcarské půdě 20. června 1963.
Není to tak úplně telefon
Lidé si sice většinou pod vlivem filmů myslí, že se jedná o dva červené telefony, skrze které spolu oba státníci v případě krize komunikují. Ve skutečnosti tomu tak ale nikdy nebylo - nejprve byla pro komunikaci používána dálnopisná linka a od poloviny 80. let pak fax. Nejnovější změna přišla v roce 2008, kdy se zprávy posílají prostřednictvím zašifrovaného e-mailu ze zabezpečených počítačů. V současné době spojení zajišťují družice, ale nadále se udržuje i náhradní optický kabel.
Právě kvůli kabelům v minulosti došlo několikrát k neúmyslnému přerušení spojení mezi Washingtonem a Moskvou. Prvně se tak stalo v Dánsku, kdy během stavebních prací poblíž Kodaně poškodil bagr podzemní dráty. To samé se pak stalo ještě jednou - tentokrát finskému farmáři, který kabel při kopání v zemi rovnou vytrhl. A pak že je farmaření nudnou prací.
Do Bílého domu zavedena až později
Zpočátku byste americký terminál horké linky v Bílém domě hledali marně. Nacházel se totiž v Pentagonu na ministerstvu obrany. Do sídla amerického prezidenta byl zaveden až druhý terminál v roce 1978. Nicméně, horká linka byla poprvé použita už 30. srpna 1963. Aby se vyzkoušelo spojení, odeslali Američané vzkaz obsahující všechna písmena a číslice. Konkrétně napsali: The quick brown fox jumped over the lazy dog's back 1234567890 (neboli česky: Rychlá hnědá liška přeskočila hřbet líného psa 1234567890). Oproti tomu Sověti měli poslat mnohem rozsáhlejší a barvitější text a rozepsali se o západu slunce nad Moskvou.
Aby v případě skutečného problému linka fungovala, bylo domluveno pravidelné zkoušení její funkčnosti v podobném duchu. Američané proto posílali testovací zprávy, které většinou vycházely ze Shakespeara či Marka Twaina, ale je zaznamenáno i odesílání úryvků z encyklopedií. Oproti tomu Rusové si věšinu času vystačili s dílem Antona Pavloviče Čechova. Zároveň se dal velký pozor na to, aby text neobsahoval žádné narážky, které by mohly být špatně vyloženy.
Americká strana použila horkou linku poprvé naostro, když informovala Sověty o atentátu na J. F. Kennedyho, ke kterému došlo 22. listopadu 1963. Sovětský svaz si na první oficiální použití počkal až do 5. června 1967. Moskva se tehdy tázala Washingtonu, zda není zapojen do šestidenní války mezi Izraelem a jeho arabskými sousedy. Obě strany si prostřednictvím dálnopisu vyměnily na dvě desítky zpráv a ujišťovaly se navzájem, že jaderný konflikt nehrozí. Stejně aktivně pak byla linka využívána i během navazující jomkipurské války v roce 1973. Ta je po zmíněné kubánské krizi považována za jeden z nejvyhrocenějších momentů studené války, jež opět hrozila, že se přemění na válku horkou.
A zde si můžete přečíst o 7 nukleárních zbraních, které Američané kdesi ‚potratili‘ a dodnes nejsou k nalezení.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
