Takže… je po Vánocích. Přibrali jste čtyři kila, vracíte se od rodin zpátky do města, máte hromadu nových věcí, které nepotřebujete a rozdali jste spoustě lidem spoustu věcí, které nepotřebují zase oni. A někde vzadu v hlavě se vám uhnízdil pocit, že jste místo svátků míru a pokoje participovali na festivalu konzumu a vnitřně vás drásá morální kocovina? Tak to právě přišel čas přispět na charitu. Máme pro vás pár tipů.
Charita je stará jako civilizace sama. Nezištná pomoc chudým, bezbranným, nemocným, nejmladším i nejstarším, prostě potřebným, je jakási univerzální lidská linka, která se line vývojem všech společností… většinou je pilířem dominantních náboženství dané civilizace.
Konkrétně slovo charita pochází od křesťanů, ale stejný koncept má třeba i judaismus, tzadeka. Muslimové mají dva pilíře altruistické pomoci - povinný Zakat a dobrovolný Sadaqa. Východní náboženství, hinduismus, budhismus i džinismus sdílejí systém, který se jmenuje dana.
Pointa je, že touha pomáhat tu byla vždycky a není na ní nic divného. A počítá se cokoli, co dobrovolně dáte.
Menu je bohaté
Můžete si vybrat z bambilionu různých organizací, které pomáhají v bambilionu oborů. Stačí si vybrat, na čem vám záleží! Chcete pomoci zvířatům? Můžete přispět Obrazu, tedy Obráncům zvířat. Protlačili u nás zákaz kožešin a teď bojují proti klecovému chovu. Pokud chcete spíš pomáhat pejskům a kočičkám, třeba nemocným, zkuste Hendipet. Nebo jste možná radikálnější punkáči, takže podpoříte Sea Shepherd. Frajery, kteří blokují velrybářské lodě přímo na moři.
Možná byste ale radši vrazili prachy do lidí. Třeba do seniorů. Klidně skočte na Ježíškova vnoučata, ta totiž Vánocemi rozhodně nekončí. Nebo možná chcete jít ještě o krok dál a dát peníze lidem od Cesta domů nebo z Hospicu Ondrášek. V obou organizacích pracují hrdinové, kteří udělají všechno proto, aby zlepšili posledních pár dní umírajícím lidem. A na rovinu, dobrej byznys to pro ně rozhodně není, takže taky uvítají každou kačku.
Pokud ale chcete pomáhat na úplně opačné straně životní dráhy, vždycky je tady hromada dětí, které potřebují vaši pomoc. Jsou tady SOS Dětské vesničky, které měly nedávno ten super spot. A Fond ohrožených dětí pořád provozuje Klokánky.
Nejenom děti to ale mohou mít těžké, klidně i tam, kde by se měly cítit nejbezpečněji. Doma. Bílý kruh bezpečí třeba poskytuje pomoc obětem domácího násilí. A pak jsou tady lidé, kteří se nemohou stát obětí domácího násilí, protože nemají domov. Těm můžete třeba pořídit Nocleženku, to je obzvlášť vítané teď v zimě. Pak je tu Jako doma, což je zařízení výhradně pro ženy bez domova. A když jsme u těch žen, je tu třeba Klub svobodných matek, který… překvapivě pomáhá svobodným matkám,a ty to vážně někdy nemají růžové.
No a samozřejmě nezapomínejme na velké neziskovky jako Člověk v tísni, Konto Bariéry, Kapka naděje, Lékaři bez hranic. O těch všech jste slyšeli, jsou nejznámější, ale to neznamená, že by si vaše peníze nezasloužily.
Proboha, hlavně si nevyčítejte, že jste přispěli na zdravé slepičky a zapomněli na děti s obrnou, OK? Třeba příště. Už tím, že pošlete pár korun KAMKOLI, jste udělali víc, než většina lidí.
Vždycky bude mít někdo problém
Ano, charity se dají zneužít. Může za nimi stát někdo, komu jsou potřební úplně volní a akorát vás podojí na vaší dobročinnosti. Protože vedle lidí, kteří nezištně pomáhají ostatním, tu budou hyeny.
Navíc kritika charity je taky stará jako civilizace samotná. Kritizoval ji Oscar Wilde, který tvrdil, že se charitou jen léčí symptomy neléčené nemoci. Slavoj Žižek zase říká, že charitou si jenom kupujete dobrý pocit, abyste mohli dál svobodně ignorovat nějaký velký a nikým neřešený problém.
A všechno tohle jsou určitě validní poznámky a do debaty okolo dobročinnosti patří, ale zatímco si vedete nad flatwhitem politicko filosofické debaty, lidé tam venku pořád trpí. Takže se domluvme takhle, pošlete pár kaček, kamkoli, a pak si o tom popovídáme, ju?
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
