Jaroslav Malý byl pověstný svou nenávistí ke komunistům, a tak se rozhodl vyrazit do boje. Ani chvíli neváhal se zabitím čerstvé matky, s jejímž nahým tělem se pak chlubil svým kamarádům. Jediné čeho litoval, bylo to, že neměl kulomet, aby mohl najednou zavraždit víc lidí.
Nelítostný vrah, který nenáviděl komunisty
Důvody k vraždění měl Jaroslav Malý velmi podivné. Chtěl se totiž pomstít společnosti za to, že od soudkyně dostal trest odnětí svobody v délce třiceti měsíců. Nedošlo mu přitom, že to bylo za napadení průvodčího ve vlaku a následné urážení příslušníka VB (Veřejné bezpečnosti).
Jaroslav Malý rostl pro kriminál už od útlého mládí a kvůli svým problémům se zákonem nakonec skončil v dětském domově. Jenže ani ten ho nedokázal ani částečně napravit. Když mu bylo sedmnáct let, střelil svého mistra vzduchovkou do břicha. Následně napadl průvodčího ve vlaku a měl dokonce i potyčky s policí, a proto policii došla trpělivost. Nakonec mu soudkyně napařila třicet měsíců vězení natvrdo. To ale Malý nechápal jako trest za svoje špatné chování, nýbrž jako křivdu, že si na něj zasedl komunistický režim.
Ve vězení proto začal intenzivně přemýšlet nad tím, jakým způsobem by se mohl soudkyni pomstít. Na policii už si netroufl, protože by věděl, že by rychle skončil znovu v poutech. Ve svých představách chtěl ženu v taláru překvapit doma a zastřelit ji, což by následně zakončil výbuchem jejího bytu za pomocí plynu. Z toho nakonec sešlo, jelikož někdo Malému ve vězení řekl, že soudkyně již zemřela. Svou nenávist se tak rozhodl vybít na nevinných lidech.
Říkal si, že prostě někoho zavraždit prostě musí, aby ukojil svou nenávist. Nejprve si vyhlédl neznámou seniorku, na kterou zazvonil doma. Když na ni zaklepal a ona otevřela dveře od bytu, střelil ji bez milosti do hlavy. Při vstupu do bytu našel v ložnici jejího těžce nemocného muže, kterého rovněž neváhal popravit. Přestože byli oba dva mrtví, vzal lepící pásku a oběma zalepil ústa a opět je střelil do hlavy. Asi pro jistotu.
Třetí vražda Jaroslava Malého se odehrála v Ústí nad Labem, kde vystřelil na jednadvacetiletou maminku s kojencem. Zásah střelnou zbraní ji však nezabil. Nicméně když ležela na zemi v bezvědomí, rozhodl se ji svléknout do naha a pochlubit se svou obětí před kamarády, kteří mu tehdy dělali společnost. Těmi kamarádi byl Jaroslav Gregar a Pavel May, díky kterým se dostal ke střelné zbrani. Když se mladá žena po chvíli probrala z bezvědomí, prosila Malého, aby ji nechal žít. To se však nestalo a vrah nebohou ženu popravil. Následně ji zanechal v bytě i s plačícím dítětem. Nic ho nezajímalo, jenom hotovost a šperky, které si z bytu odnesl.
Pokřivená osobnost Jaroslava Malého byla podle psychologů nenapravitelná. Proto soud musel přistoupit k tomu nejhoršímu rozhodnutí – trestu smrti. Ten však byl před samotnou popravou Malého zrušen, a tak dostal doživotí. U soudu se choval velmi arogantně a smál se na soudní znalce, když se jim představoval jako trojnásobný vrah.
Malý však ve vězení vraždil i nadále. Jednomu vězni totiž podkopl nohy, když se snažil oběsit. Zanedlouho se rozhodl pro stejnou cestu. Důvodem byly revmatické bolesti, kterého dlouhodobě trápily.
Zdroje informací:
https://www.idnes.cz/zpravy/cerna-kronika/vrah-jaroslav-maly.A161010_141753_krimi_cen
Podobné články
Doporučujeme
