Poté, co byly zveřejněny výsledky letošních sněmovních voleb, stali jsme se svědky několika volebních kuriozit, které v některých případech nemají v moderní české historii obdoby. Komunisté se poprvé nedostali do Poslanecké sněmovny, taktéž sociální demokracie nepokořila pětiprocentní hranici a propadlo rekordně nejvíc hlasů v historii Česka. Více jak milion hlasů voličů bylo uděleno subjektům, které se do sněmovny nakonec nezvládly probojovat.
Volební účast
S výsledky letošních voleb přišlo také několik neočekávaných volebních kuriozit. První a tou nejčastěji probíranou částečně „neočekávanou“ zvláštností je nevydařený výsledek KSČM a ČSSD, které se nedostaly do Poslanecké sněmovny. Ne snad, že by si v předvolebních průzkumech obě jmenované strany vedly nějak zvlášť dobře, ale s jejich „neúspěchem“ jsme se v moderní české historii (v případě komunistů dokonce v posledních sto letech) jednoduše dosud nesetkali.
Další zajímavostí byla na české poměry neobvykle vysoká volební účast. 65,43 % možná nezní jako závratně vysoké číslo, oproti volbám z roku 2017 ovšem účast poskočila o necelých pět procentních bodů, což lze rozhodně vnímat jako velice pozitivní jev. Pokud pomineme volby z let 1996 a 1998, byla volební účast v tomto roce nejvyšší. V letech 2002 a 2013 byla volební účast dokonce pod hranicí 60 %.
Tím nejzajímavějším rysem letošních voleb (a pravděpodobně i tím nejznepokojivějším) však bylo množství propadlých hlasů. To bylo totiž v historii Česka rekordní – propadlo 1 069 359 hlasů. Důvodem byla zejména roztříštěnost menších politických subjektů, které se často zaměřovaly na podobné voličské skupiny.
Volební systém
Na mínění voličů měl nepochybně vliv také nový volební systém, neboť voliči nevěděli, jak se bude proporčně chovat. Mnoho voličů mohlo být motivováno volit menší strany s nadějí, že když se do sněmovny dostanou, získají vyšší počet mandátů, než by získaly v rámci dřívějšího volebního systému.
Svou roli ovšem sehrálo i hnutí ANO – premiér Andrej Babiš často útočí na „volební slepence“ v podobě koalic, jakožto domnělé strůjce všech jeho neštěstí. Svým často populistickým přístupem ovšem cílil na voliče svých potenciálních koaličních partnerů, čímž přispěl k jejich neúspěchu.
Letos se do sněmovny dostalo sedm politických stran, fakticky se však jedná o čtyři subjekty – hnutí ANO, SPD, koalice SPOLU a koalice Pirátů a Starostů. Pokud vezmeme v potaz, že se voleb účastnilo 5 375 090 voličů, kteří odevzdali platný hlas, tvoří jeden milion propadlých hlasů téměř pětinu z celkového počtu.
Milion nevyslyšených
Alarmující je v tomto ohledu zejména skutečnost, že tento milion voličů nebude mít ve sněmovně zastoupení. S ohledem do budoucna bude klíčové sledovat, jakým směrem se tento milion „nevyslyšených“ voličů bude hýbat. V předvolebních průzkumech se pohybovalo kolem pětiprocentní hranice hned několik stran, včetně ČSSD, KSČM a nově vzniklého hnutí Přísaha Roberta Šlachty. Žádný z těchto subjektů se však nakonec do sněmovny nedostal a udělené hlasy propadly.
S pohledem do historie lze konstatovat, že se jedná o opravdu výrazné a raritní množství propadlých hlasů. V předchozích sněmovních volbách (2017) například propadlo pouhých 316 659 hlasů. V rozmezí 300 až 675 tisíc se pak pohybovaly propadlé hlasy ve všech volbách od roku 1996, s výjimkou roku 2010, kdy počet propadlých hlasů dosáhl čísla 985 tisíc, a roku letošního.
Podobné články
Martin Miko
Jan Studnička
Arian EbrahimiDoporučujeme
