Vodní příšery v našich krajinách bývají zelení mužíčci, kteří si klidně pokuřují z fajfky na vrbách a občas chytí nějakou duši do hrnečku. Ti opravdu zlí dokážou připravit o hlavu nebohé dítě, když se jeho matka nevrátí zpět do podvodního království uvařit večeři. Japoncům by ale naše verze vodníka pravděpodobně přišla nudná. Oni mají svého Kappu.
Příšera, kterou potkáte jen v Japonsku
Kappa, známý také jako dítě řeky, je tvor připomínající křížence opice a želvy. Má žlutozelenou barvu kůže a zrzavou srst. Některé legendy tvrdí, že má želví krunýř, jiné zase hovoří o zobáku. Důležité však je, že žije na odlehlých místech a loví dobytek nebo pocestné. Setkání s tímto monstrem nejsou jen záležitostí minulosti. Před několika lety se konala výstava, kde bylo hlavní atrakcí právě mrtvé tělo Kappy.
Kappa velikostí připomíná desetileté dítě. Umí mluvit a je známý svou zálibou v nudismu. Je celkem logické, že páchne po rybách, ale překvapivé je, že jeho nejoblíbenějšími pochoutkami jsou okurky, lilky a melouny. Kvůli nim se občas odváží vyrazit i na blízká pole. Nejvíce ale miluje okurky. Pokud na okurku vyryjete své jméno nebo jméno svého dítěte a dáte ji Kappovi, bude nadšený a nechá vás na pokoji. Kvůli tomu japonské ženy dokonce házely do rybníků koše plné okurek s vyrytými jmény dětí, aby je Kappa nestáhl pod vodu.
Existuje však i jiný způsob, jak Kappu přelstít. Pokud má dobrou náladu, vyzve vás na zápas v sumó, který nesmíte odmítnout. Pozor ale, Kappa je velmi zdvořilý. Stačí se hluboce uklonit a Kappa to udělá také. Jenže tím se vylije voda z prohlubně na jeho hlavě, která připomíná misku a je zdrojem jeho síly. Jakmile se voda vylije, Kappa ztratí svou moc. Tímto způsobem se nad ním dá vyzrát.
Kappu, milovníka okurek, jsme již představili. Ale to není jeho jediná pochoutka, kterou miluje k smrti. Má rád totiž všemožné druhy masa. Kromě dobytka si rád pochutnává i na lidském mase. Je vybaven silným zobákem a pařáty, které dokážou roztrhnout téměř cokoliv. Někdy vás zhltne najednou, jindy si ukousne pouze trochu masa na chuť. Kromě svaloviny má však Kappa zájem i o vnitřnosti. Játra, střeva a další orgány konzumujeme i my během zabijačkových hodů z dobře vykrmeného prasete. Krev bychom použili na prejt, ale takzvaná širikodama je pochoutka, kterou vycítí jen Kappa. Údajně jde o zvláštní kousek masa v lidském těle, některé zdroje tvrdí, že je to ve skutečnosti lidská duše. Ať už je to cokoliv, vodní příšera ji získává velmi neobvyklým způsobem – skrze řitní otvor.
Existují desítky hlášených setkání s Kappou, a to i z poměrně nedávné doby. Například v roce 1984 se rybář Ryu Shirozaki údajně setkal s těmito bytostmi u řeky Kuta. V roce 1991 se Kappa vloupal do domu úředníka Mitsuga Matsumota v městečku Saito. Velký rozruch způsobila výstava jedné japonské rodiny na ostrově Kjúšú, která se konala před několika lety. V historickém sídle byl vystaven údajný mrtvý Kappa, který byl zastřelený před 200 lety.
Mnozí lidé se však domnívají, že šlo o „hanzakiho“, tedy japonského velemloka, jehož tělo může být dlouhé až jeden a půl metru. Není tedy Kappa jen velemlok? Svým vzhledem ho velmi připomíná. Nebo bychom si při cestách po Japonsku měli raději nosit zásobu okurek?
Zdroje informací:
Podobné články
Doporučujeme
Jan Fiedler
