Zatímco na Západě politiky dobíhá jejich zvrácená sexuální minulost, v Čechách na místní politické osobnosti vypadávají zatuchlí kostlivci ze socialismu. A paní právnička Válková rozhodně není prvním bývalým komunistou, kterému po roce 1989 přestala příhodně sloužit paměť.
Bezcharakterní mlátičky
Jak zjistili naši kolegové z webu info.cz, bývalá ministryně spravedlnosti a poslankyně za ANO Helena Válková napsala v 70. letech několik článků, které obhajovaly zákony namířené proti tehdejším disidentům. A aby toho nebylo málo, ještě ke všemu při psaní jednoho textu pro časopis Prokuratura spolupracovala s nechvalně proslulým prokurátorem Josefem Urválkem, který má na svědomí několik justičních vražd včetně doktorky Milady Horákové. Válkovou, kterou navrhl prezident Miloš Zeman na post veřejné ochránkyně práv, tak dohnala její komunistická minulost, a i když je docela možné, že se hnutí ANO podaří celou kauzu poslat takříkajíc do autu, její pověst je už značně pošramocena. Politička ale není prvním ani posledním českým politikem, na kterého se vyhrabala nepříjemná rudá špína z minulosti.
Pokud to vezmeme od těch nejhorších stalinistických škraloupů, tak můžeme připomenout příběh Zdeňka „Obuška“ Ondráčka. Současný poslanec za Komunistickou stranu totiž coby příslušník Veřejné bezpečnosti mlátil během Palachova týdne v roce 1989 bezbranné protestující občany přes hlavu pendrekem. Už by se chtělo říct staré dobré německé „befehl ist befehl“, tedy, že Ondráček musel poslouchat pracovní příkazy od svých nadřízených. To by se ovšem tento chodící komunistický skanzen nesměl na obrazovkách ČST svými nechutnými činy chlubit a ještě je třicet let po revoluci obhajovat bez jakékoliv špetky sebereflexe. Je smutnou skutečností, že tato osoba pochybných morálních hodnot dodnes sedí v našem parlamentu.
Dalším kovaným komunistou, kterému není stydno lézt do vrcholové politiky, je pak bývalý bachař z Minkovic Josef Vondruška. Tento dnes již bývalý poslanec za KSČM, o kterém jsme již psali, v tomto politickém vězení fyzicky týral tehdejší disidenti. Shodně o tom vypověděli političtí vězni Vladimír Hučín, Jiří Gruntorád a Jiří Wolf, které měl nepřiměřeně trestat - kromě ran na solar obuškem jim měl odpírat jídlo. Odpornou osobnost tohoto politika navíc dokazuje fakt, že měl být podle uvedených svědectví speciálně vysazený na politické vězně, které trestal mnohem brutálněji než obyčejné kriminálníky. A ano, hádáte správně – ani tento „ruďoch“ se za své chování nestydí.
Já, že byl komunista? To už si fakt nepamatuju.
Samozřejmě, nemuseli jste být zrovna komunistická varianta bachařů z Osvětimi, aby vás musela doběhnout vaše socialistická minulost. Své o tom ví například bývalý premiér a ministr financí Jan Fischer, který se chtěl v roce 2013 dostat na Pražský hrad. Byť z nějakého důvodů byl pan Fischer navzdory své naprosté nevýraznosti a absenci jakéhokoliv výraznějšího osobnostního rysu jednu dobu favoritem voleb, nakonec již v první kole propadl. Svůj díl viny na tom mělo i odhalení, že byl členem KSČ, do které vstoupil v dobách tvrdé normalizace, aby si pojistil svůj kariérní postup. I když se nařčení z členství v Lidových milicích nepotvrdilo, podezření i díky obrovským plakátům, které tehdy lemovaly republiku, přetrvává.
Naopak ztrátou paměti zřejmě trpí lídr vysočinské kandidátky ANO Josef Pavlík, který byl v letech 1987 až 1989 členem nejen KSČ, ale i příslušníkem Lidových milicí. Tento rudý nebožák ale zřejmě trpí silnou selektivní amnézií, jelikož po odhalení bez jakéhokoliv studu tvrdil, že si na to nepamatuje. Jak se zdá, tak absence charakteru je jen dalším symptomem ztráty paměti. Nebo je pan Pavlík prostě jen amorální člověk.
Podobné články
Martin Miko
Jan StudničkaDoporučujeme
