Zdroj: Wikimedia Commons, Public Domain

Viliam Šalgovič se zapsal do československých dějin jako zrádce stejného typu, jako byl Biľak. Byl nejen fanatickým komunistou, ale taky člověkem, který se za války (a možná i po ní) dopouštěl mučení. Svůj život skončil sebevraždou, nezanechal žádný dopis na rozloučenou.

Václav Adamus 29.4.2022, 01:34

O jeho dětství a dospívání se mnoho neví, narodil se 12. prosince 1919 ve slovenském Ružindolu. Komunistou se stal ve velmi raném věku. Ve slovenské armádě se vyučil typografem, v roce 1943 zběhl a přešel k ukrajinským partyzánům, nakonec se dostal do 1. československého armádního sboru. V té době byl již komunistou a ve sboru se dopouštěl agitace – což bylo zakázáno. Byl přeřazen do Obranného zpravodajství (OZ), kde se formovali nejtvrdší komunisté – ve vedení stál Reicin, jeho zástupcem byl budoucí soudce kat Karel Vaš. Zde si měl počínat velmi brutálně – existuje dokument, podle kterého na frontě spolu s Vašem tloukli sovětského staršinu – od vedení dostali tvrdé pokárání, že není možno užívat násilí proti sovětským vojákům. Společně s Vašem měli mučit mnoho lidí a podílet se na bití vyslýchaných. Říkalo se o něm, že byl agentem NKVD, byl mezi soudruhy velice obávaným kvůli svým sovětským ochráncům.

Po válce zastával spoustu politických funkcí – využívali hlavně jeho bezcitnosti a všehoschopnosti. Po roce 1948 byl velitelem Lidových milicí. Dříve pracoval pod Reicinem jako zpravodajský důstojník. Po zatčení Reicina se začala StB zajímat také o něj. Začala na něj sbírat materiály a byl vyhozen z armády. Stal se ředitelem jednoho státního statku. Plánoval však návrat, který se mu povedl po smrti Stalina. Většina plánovaných procesů byla zastavena (přesto některé proběhly i po smrti Stalina, naplánovány byly sovětskými poradci na jeho přání).

viliam_salgovic.jpg

Viliam Šalgovič (Foto: Archiv bezpečnostních složek)

Srpen 1968

V roce 1968 nastalo v ČSSR období politického uvolnění – byla svoboda v kulturním vyjádření, možnost kritizovat systém. Paradoxní je, že právě v tomto období se stává náměstkem vnitra zatvrzelý stalinista Šalgovič. Ještě více zvláštní je, že jej do této funkce prosadil Alexander Dubček. Historici to vysvětlují tím, že Dubček byl přesvědčen, že v této funkci by měl být sovětský agent (narážel na jeho styky s NKVD, později KGB). Prosazoval jej také proto, že byl Slovák.

Viliam Šalgovič patřil k jádru spiklenců, kteří připravovali intervenci vojsk Varšavské smlouvy. Díky svým stykům se sovětskou rozvědkou se stal de facto režisérem prvních dnů okupace. Byli to právě jeho lidé, kteří zatýkali přední komunistické představitele přímo v budově ÚV KSČ. Šalgovič odesílá SNB bezpečnostní telegram z noci 20. na 21. srpna – okamžitě mají obsadit místní sdělovací prostředky, zabavit vysílačky radioamatérů, zabezpečit budovy SNB. Šalgovičovy rozkazy nebyly ale SNB splněny, až na pár případů – například zadržení politika Čestmíra Císaře. Odvezli jej do pověstné Bartolomějské ulice, ale následně byl propuštěn – nevěděli, co s ním. Rozhlas však začal vysílat cosi nečekaného: Šalgovičova tajná policie zahájila rozsáhlé akce proti legálně voleným orgánům a sekretariátům komunistické strany Československa – upozorňujeme všechny orgány a občany, aby s ní za žádných okolností nespolupracovali. Letáky s jeho obličejem začaly kolovat ulicemi. Šalgovičův vnitřní převrat, který měl být hlavním bodem intervence selhal, on sám utekl na sovětskou ambasádu a poté byl uklizen přímo do Svazu. Zpět se vrací až v roce 1969. Stěžuje si, že na něj byl v socialistickém státě uspořádán bílý teror – všude byly jeho fotografie s nápisem zrádce a kolaborant. Říkal, že se bál o život více než za Slovenského státu. Po návratu dostal od Husáka státní vyznamenání, v roce 1971 byl povýšen na generálmajora.

V roce 1989 odchází ze všech politických postů. Nejspíš se podobně jako v roce 1968 bál pomsty, takže v roce 1990 spáchal sebevraždu. Později byl soudem uznán za vlastizrádce. Někteří jeho sebevraždu zpochybňují – měl být jeden z komanda, které zavraždilo Jana Masaryka, a odstraněn, protože po revoluci se znovu otevřelo vyšetřování smrti Jana Masaryka.