Bedřich Reicin se narodil 29. září 1911 v Přerově. Pocházel z židovské rodiny, jeho otec byl velice zbožný – působil jako náboženský učitel v plzeňské synagoze. Jeho maminka vlastnila ateliér pro bytové doplňky. Měl tři sestry. Bedřich studoval nejdříve gymnázium a poté začal chodit na německou obchodní akademii. Tu však nedokončil, zlákala jej idea komunismu. Nejdříve byl členem Komsomolu, poté i KSČ. V roce 1928 se stává placeným funkcionářem KSČ.
Mladý revolucionář
V témže roce se o něj začne zajímat policie, a to kvůli jeho účasti (a snad i projevu) na zakázaném setkání zvaném Rudý den. Je také vyloučen z akademie – byl zadržen v Praze a našli u něj agitační letáky. V březnu 1934 byl znovu zadržen na komunistické konferenci v Kadani. Odmítl také nastoupit základní vojenskou službu. Československo se pro něj stává horkou půdou. Je zde podezření, že spolupracoval s policií – všechna jeho vyšetřování šla doztracena (na rozdíl od jeho soudruhů).
Okupace
V březnu 1939 nacistická vojska vstoupila do Prahy. O životě Reicina v tomto období se toho mnoho nedochovalo. V prvních dnech okupace byl zatčen a od dubna 1939 jej vyšetřovalo gestapo. Zajímavé je, že ačkoliv věděli, že je Žid a komunista k tomu, byl po 8 měsících propuštěn. V budoucnu se objeví podezření, že s gestapem spolupracoval. V roce 1940 je v protektorátu zřízena Ústředna pro židovské vystěhovalectví (Eichmannův první pokus o řešení židovské otázky). Tato kancelář umožňuje Židům odcestovat tam, kde je přijmou. Reicinovi určí jako cílovou stanici Šanghaj. Z vlaku však vystupuje v Sovětském svazu.
Stalinova říše
Do Svazu přichází jako komunista s čistým štítem, pracuje zde spolu s ostatními (Gottwaldem a spol.) v moskevském vysílání Československého rozhlasu. Vše je pro něj růžové (nebo spíš rudé) až do doby, kdy Němci napadnou Sovětský svaz. Všichni občané, kteří měli německý nebo protektorátní pas jsou dáni do sovětských koncentračních táborů. Takto skončí i Reicin. Historici mají podezření, že zde byl poslán jako špeh NKVD, aby zjistil, jakého smýšlení jsou ostatní Čechoslováci. Jednalo se o tábor Oranki. V únoru 1942 je zařazen do nového pluku formujícího se u Buzuluku. Jeho manželka mezitím v Buzuluku založila dětský domov. V roce 1943 byl nasazen u Sokolova, kde byl také raněn. V lednu 1945 se stává velitelem Obranného zpravodajství (OBZ) – nově vytvořené vojenské kontrarozvědky. Zde se poprvé setkává s Karlem Vašem, který je jmenován jeho zástupcem.
Zničen svými metodami
V květnu 1945 se Reicin podílel na výsleších mnoha bývalých nacistů a kolaborantů, také příslušníků gestapa. Vyslýchal například i K. H. Franka. Reicin si prý často počínal brutálně, neštítil se násilí. Informace, které získal, používal k diskreditaci svých protivníků (opozičních politiků, ale i uvnitř KSČ). Reicin buduje vojenské zpravodajství. Ještě před únorem 1948 se snaží zbavit prozápadních důstojníků. Po roce 1948 stále stoupá – je jmenován náměstkem ministra obrany. V této pozici se mu daří až do nástupu Alexeje Čepičky na Ministerstvo obrany. Reicin se zpočátku z jeho nástupu raduje. Ovšem Čepička se jej chce zbavit – má de facto v šachu celou armádu, jelikož na každého má vydírací materiály. 8. února 1951 je zatčen. Podrobují jej fyzickému a psychickému mučení. Všechny tyto metody dobře zná, sám je používal. Zde se překvapivě ukazuje Reicinova lidská stránka. Nabízí, že podepíše smyšlená obvinění, když mu zaručí bezpečí jeho rodiny. Dává tak svůj život všanc. Je zařazen do tzv. Spikleneckého centra kolem Slánského, jednak kvůli svému židovskému původu, za druhé má v procesu zastupovat prvek armády. Stejně jako Slánský dostává i on trest smrti. Když se po jeho zatčení podaří otevřít Reicinův trezor, odhalí obrovské množství kompromitujících materiálů na různé politiky, hlavně na jeho nepřátele a podřízené. Dalo by se s nadsázkou říct, že Reicin byl takovým Mrázkem své doby...
ZDROJE:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bedřich_Reicin
https://cs.wikipedia.org/wiki/Obrann%C3%A9_zpravodajstv%C3%AD
https://cs.wikipedia.org/wiki/1._československý_armádní_sbor
Bedřich Reicin – Člověk a moc (2002, dokument)
Martin Miko
Jan Fiedler
