Varšavské ghetto mělo na svědomí tři sta tisíc mrtvých, děti umíraly na ulici – G.cz
Vyhledávání

Varšavské ghetto mělo na svědomí tři sta tisíc mrtvých, děti umíraly na ulici

+ DALŠÍ 4 FOTKY + DALŠÍCH 5 FOTEK

Ve třicátém devátém Wehrmacht převálcoval Polsko a německá armáda převzala vládu nad Varšavou. A protože, jak všichni víme, nacisté byli vyšinutí magoři, okamžitě se pustili do utlačování obyvatelstva. Jedním z hlavních cílů byla Varšava, ta totiž měla před válkou hned po New Yorku druhou největší židovskou populaci, téměř třetina obyvatel města byli Židé. To bylo ovšem před válkou.

Jan Studnička
Jan Studnička 16.11.2020, 14:33

Varšavské ghetto

Plán na zřízení ghetta, nebo jak tomu Němci říkali Jüdischer Wohnbezirk in Warschau, tedy židovská čtvrť ve Varšavě, vznikal už během léta 1940 a na podzim se dal do pohybu. Nařízení bylo oficiálně vydáno začátkem října a všichni Poláci, kteří žili ve vytyčené oblasti, se museli do konce měsíce vystěhovat. A naopak všichni, kteří byli do ghetta posláni se museli nastěhovat do 16. listopadu. Dnes je to právě osmdesát let od toho dne, kdy se téměř půl milionu lidí nastěhovalo do oblasti, která měla něco málo přes tři kilometry čtvereční. Průměrně to vycházelo na nějakých devět osob na místnost.

Nacisté obehnali čtvrť vysokou zdí a nebylo možné čtvrť opustit. V podstatě zamknuli lidi v miniaturní, přeplněné městské čtvrti a zahodili klíč. Vzhledem k tomu, jak málo jídla a léků se do ghetta dostávalo, hlad a nemoci začaly kralovat ulicím. Židé dostávali čtvrtinové příděly jídla oproti ostatním Polákům, což dělalo zhruba devět procent běžného německého přídělu. Velice brzy začali umírat lidé.

Jenom do konce listopadu umřelo na hlad a choroby čtyři sta čtyřicet pět lidí. V lednu 1941 už to byla necelá tisícovka, v dubnu dva tisíce a v srpnu přes pět tisíc osob. A to nejhorší mělo teprve přijít.

Odjezd

Koncem července 1942 spáchal sebevraždu Adam Czerniakow, šéf místní židovské samosprávy. Odmítl totiž splnit rozkaz, který mu přišel den předtím, tedy shromáždit denně sedm tisíc Židů, včetně dětí, k transportu. Přestože nikdo přesně nevěděl, co je na konci cesty čeká, tak nějak se tušilo, že to nebude nic pěkného.

Nejdřív místní židovská policie a posléze jednotky SS shromažďovaly denně k odjezdu kolem šesti tisíc osob. Na konci roku zbylo v ghettu nějakých šedesát tisíc lidí, hlavně dělníci, kteří byli německé válečné mašinérii k užitku. Čtvrť se v podstatě sama přetvořila v pracovní tábor.

V první polovině třiačtyřicátého se pak zbývající Židé několikrát pokusili o odpor, ale pod nátlakem lépe vyzbrojených, vycvičených a zdravých německých vojáků neměli vůbec žádnou šanci. Místní to věděli, ale obecný sentiment byl takový, že je lepší umřít tady s kulkou v hlavě než nechat ty gaunery, aby si mohli dělat, co chtějí. Když byl v dubnu 1943 vydán rozkaz na likvidaci ghetta, narazili nacisté na nečekaně tvrdý odpor a celá operace byla oficiálně skončena až v polovině května.

Z residentů ghetta, z toho půl milionu lidí… jich tři sta tisíc nepřežilo. Z toho necelých sto tisíc zemřelo přímo tam na hlad a choroby. Jen další dílek do obludně rozsáhlé mozaiky hrůz, které rozpoutal Hitlerův režim.

Podobné články

Doporučujeme

Další články