Poskok Adolfa Eichmanna, známý jako "krvavý pes", byl až do konce svého života zatvrzelým nacistou. O Židech vždy mluvil s velkou nenávistí. Není divu, že ho lovec nacistů Simon Wiesenthal v roce 1992 označil za nejhoršího z dosud žijících válečných zločinců. Poslední léta svého života zaslouženě protrpěl ve vězení v Sýrii.
Šílená nacistická zrůda
Alois Brunner se narodil 8. dubna 1912 v rakouské obci Nádkút. Byl to válečný zločinec a asistent nechvalně známého nacisty Adolfa Eichmanna. Jeho přímou zodpovědností byla deportace více než 130 000 Židů do koncentračních táborů. Podílel se také na vyhlazovacích akcích ve Vídni a na Slovensku. I když byl za své zločiny v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti, spravedlnosti úspěšně unikal po celý svůj život.
Brunner vstoupil do nacistické strany ve svých devatenácti letech a už tehdy byl posedlý myšlenkou vyvraždění všech Židů. V roce 1933 se připojil k rakouské legii a po anšlusu Rakouska se vrátil domů, kde okamžitě začal pracovat v Ústředně pro židovské vystěhovalectví, kterou založil Adolf Eichmann. Tím se mu splnil jeho velký sen.
Není divu, že jeho kariéra rychle stoupala. V roce 1942 hlásil do Berlína, že Vídeň je zbavena všech Židů, které posílal na smrt do vyhlazovacích táborů. Za svou práci byl odměněn místem v Eichmannově referátu, kde poslal přes padesát tisíc berlínských Židů do plynových komor. Později nechal v Soluni zabít další desítky tisíc lidí. Během let postupně povýšil a jako velitel internačního tábora Drancy v Paříži a později v slovenské Seredi měl na svědomí téměř čtyřicet tisíc obětí.
Zatímco mnoho nacistů bylo potrestáno, Brunnerovi se podařilo uniknout. Pomohly mu jeho konexe na vysokých místech. Generál Reinhard Gehlen, který po válce změnil stranu a stal se šéfem západoněmecké zpravodajské služby, mu pomohl ukrýt se před zákonem. Také bývalý esesák Rudolf Vogel, později poslanec CDU, mu podal pomocnou ruku.
Brunner si jako útočiště vybral Sýrii, což neuniklo pozornosti Mosadu. Izraelští agenti zjistili, že pracuje pro německý pivovar a později se stal poradcem syrské zpravodajské služby. Údajně se spřátelil i s prezidentem Háfizem al-Asadem. Izraelští agenti začali plánovat, jak by ho mohli na dálku zlikvidovat. Poslali mu několik dopisních bomb, ale Brunner přišel „jen“ o oko a prsty na levé ruce.
V roce 1985 poskytl Brunner rozhovor časopisu Bunte, kde prohlásil: „Židé si zasloužili zemřít. Kdybych mohl, udělal bych to znovu. Jediné, co mi vadí, je, že v Evropě ještě stále žijí Židé.” O dva roky později v rozhovoru pro rakouský deník Kronen Zeitung řekl něco podobného: „Buďte rádi, že jsem vyčistil krásnou Vídeň od Židů.”
Podrobnosti o smrti Aloise Brunnera známy až do roku 2017, ale podle Centra Simona Wiesenthala zemřel v roce 2010 v Sýrii. V roce 2017 v rozhovoru pro francouzský časopis XXI uvedl jeden z Brunnerových strážců v Sýrii, že byl na konci 90. let uzamčen v suterénu v Damašku. Strážce uvedl, že Brunner „poslední léta hodně trpěl a naříkal, a všichni ho slyšeli“. „Nemohl se ani umýt“ a musel jíst „vejce nebo brambory“. Také řekl, že Brunner zemřel v prosinci 2001 a byl pohřben na hřbitově Al-Affif v Damašku.
Zdroje informací:
https://www.auschwitz.at/alois-brunner-en
https://www.holocaust.cz/en/database-of-victims/victim/79856-alois-brunner/
https://www.timesofisrael.com/nazi-war-criminal-alois-brunner-died-in-syria-basement-in-2001-report/
Podobné články
Jan Fiedler
Doporučujeme
