Připomeňte si tenhle zapomenutý klenot komiksových adaptací v původním znění, protože titulní postavu V hraje Hugo Weaving a jeho hlas je jako… kdyby existovala audioverze horké čokolády. A je to nejdůležitější film, který můžete v téhle šílené době vidět.
Remember, remember…
Řekli byste si: „Ále, další superhrdinská komiksárna, dám si radši znovu Avengery.“ Ale když vám řeknu, že tenhle film je o tom, jak mohou zkorumpovaní a mocichtiví politici využít epidemii smrtícího viru (ve dvacátých letech 21. století, mimochodem) k tomu, aby upevnili svoji moc? O nebezpečí karantény, o zákazech vycházení? O důležitosti svobody slova a umění? O rozdílu mezi terorismem a bojem za svobodu?
Předloha tohoto filmu, grafická novela od Alana Moora, je… brilantní. Moore je jeden z těch autorů, kteří umí využít limity média ve svůj prospěch, takže jeho komiksy mají vždycky takový neadaptovatelný feeling. „Tohle přece nemůže fungovat jinde než v tadytěch panelech, ne?“ říkáte si, zatímco se slzami v očích otáčíte stránku za stránkou.
A vlastně máte pravdu. Moora nemůžete adaptovat panel po panelu, musíte vzít základní myšlenku a charaktery a upravit si je pro vlastní médium. Musíte být nejenom schopný řemeslník, ale i opravdový umělec, protože potřebujete dokonale pochopit jiného autora, a zároveň být skvělý i v tom, co děláte vy sami.
A u filmu V jako Vendetta se tohle povedlo. Oproti sedmdesátkovému komiksu, kde se nad pseudotatcherovskou Británií vznáší hrozba jaderné války, ve filmu je země svázaná hrůzou ze smrtící epidemie, vláda kontroluje internet, média a sleduje pomocí nejmodernějších technologií každý váš krok. Je to V jako Vendetta pro jednadvacáté století.
I sám Alan Moore, který je obyčejně extrémně kritický k jakékoli adaptaci svého vlastního díla, v nejnovějším přetisku svého komiksu do předmluvy napsal, že si v osmdesátých letech nedokázal připustit, že by se něco takového mohlo stát, až pomine hrozba jaderné války. Což „bylo od něj naivní“.
… the 5th of November.
Žil byl pán, který se jmenoval James McTeigue. A James McTeigue byl fantastický asistent režie. Dělal v Hollywoodu na béčkových filmech dost dlouho, aby se městem proslechlo, že je ve své práci excelentní. Nikdo z velkých režisérů ho ale pořádně neznal, takže se nikdy nedostal k velkému projektu. V roce 1999 to bylo to samé, dostal pozici asistenta režie u „obskurního a k zániku odsouzeného projektu“ jménem MATRIX.
Ha ha.
McTeigue dělal s bratry a později sestrami Wachowskými na celé cyberpunkové trilogii, a pak i na podivně abstraktním filmu Speed Racer, který je upřímně mnohem lepší, než se o něm říká. A jednoho dne přinesli Wachowské k narozeninám svému oblíbenému asistentovi podivný komiks o frajerovi, co v masce Guy Fawkese likviduje členy strany v orwellovsky twistnuté Británii. A řekly mu: „Už k tomu máme napsaný scénář a chceme, abys to točil ty.“ On na to: „Tak na co čekáme? Pojďme společně natočit film, který budou prvních pár let všichni nenávidět!“
A přesně to se taky stalo. Víte, natočit film, který tak trochu, maličko, občas obhajuje terorismus a vypustit ho do světa jen čtyři roky po 11. září, to je dost kontroverzní samo o sobě. Ale co filmu doopravdy zlomilo vaz, bylo promo. Warner Bros. všem film tlačil jako novou akční pecku od Wachowských, takže masy diváků, které v kině dostaly místo „anglického Matrixu“ totalitní drama plné symbolismu a klasické hudby, nebyly úplně spokojeny.
Nutno ale dodat, že těch pár akčních sekvencí, které ve filmu jsou, vypadá a zní naprosto božsky. A vzhledem k tomu, že James McTeigue nikdy potom už nic takhle dobrého nenatočil, spoustu lidí to vede k názoru, že Wachowští udělali víc, než jen že napsali scénář a „režírovali pomocný štáb“. Ať už byl ale za kormidlem kdokoli, odvedl skvělou práci.
Obsazení je excelentní. Už jsme například mluvili o tom, jak Weavingovi propůjčil svůj hlas sám ďábel. A jeho výkonu pomohlo i to, že prvních pár týdnů ani V nehrál on. A když se štábu konečně povedlo herce obsadit, jen velice špatně mu fungoval mikrofon pod maskou, takže všechny jeho repliky se zpětně dotáčely ve studiu. Podobně jako u Nolanova Banea. A mimochodem, to, jak díky hře stínů a záběrů věčně usměvavá maska dává pokaždé trochu jiný výraz, je zázrak sám o sobě. Dál je ve filmu úžasná Natalie Portman, která si může vyhrát duši z těla, a kolem těchto dvou hlavních postav celá armáda výborných britských herců s Johnem Hurtem a Stephenem Fryem v čele. Pro přiznaného homosexuála Frye byla role nevyoutovaného moderátora extra osobní.
O tom filmu bychom mohli mluvit hodiny. O tom, jak dal tvář hnutí Anonymous, o tom, jak Beethovenova 5. je ve skutečnosti V v Morseově abecedě, a proto hraje ve filmu, o tom jak štáb použil dvanáctimetrový model budovy, aby výbuchy působily uvěřitelně… Ale uděláte nejlíp, když se na tenhle veledůležitý film podíváte sami.
Teď je to podstatnější než kdykoli jindy.
Podobné články
Martin MikoDoporučujeme
