O co v něm konkrétně šlo? Stále rostoucí skupina pamětníků minulého režimu zklamaná porevolučním vývojem, potažmo svým zpackaným životem, požadovala satisfakci za kapitalismus.
„Už dva roky jsem bez práce. Před tím jsem dělal ve fabrice, kde jsem montoval šrouby. Byla to poctivá práce. No a pak ti kapitalisti ve vedení zavedli ve firmě namátkovou kontrolu na alkohol, no a já nadýchal, tak mě vyhodili. Kde to jsme? To se člověk nemůže zrubat už ani v práci? Tohle za komunistů nebylo. Tam šlo hlavně o člověka. Dneska jde firmám o zisk za každou cenu a na zaměstnance se kašle.“
Nechal se slyšet Jaromír Vohradník, jeden z iniciátorů žaloby, který se spolu s dalšími rozhodl, že to tak nenechá.
„Víte, já mám ten internet. Doma. Jak nemám moc co dělat, protože nemám práci, tak různě diskutuju na internetu. Všude si čtu o těch zvěrstvech, co se u nás dějí a v diskusích projevuju svůj názor, že tohle se za komunistů nestávalo a že bylo lépe. Sejde se nás tam vždycky taková prima parta. Víte, já jsem třeba za komunistů byl ve vedení jedné zemědělské firmy. Já, kterej sotva prolezl základku, jsem mohl dělat menežera zemědělského koncernu. A víte proč? Protože komunisti poznali, když má někde hen ten selskej rozum a tah na branku. Byl jsem ve straně a sem tam někoho udal. No a co? Dělal to každej. Jenomže tenkrát, ty komunisti se o lidi postarali. Dneska mě se základkou nikde nechtěj. Zasranej kapitalismus,“ pokračoval Jaromír Vohradník v lamentování.
Celý spor se vlekl skoro deset let. Samotné rozhodování provázely demonstrace před sídlem samotného ústavního soudu. Příznivci komunismu řinčeli srpy a kladivy, zatímco odpůrci komunismu symbolicky zvonili klíčema.
Demonstrace se zúčastnil i Tomio Okamura, který se zařadil po bok odpůrců komunismu. Když mu jeho spolupracovník oznámil, že příznivců komunistů je více, zahodil Okamura klíče, vzal do ruky srp s kladivem a přidal se na stranu komunistů. Zavěsil si na uši třešně a připojil se k provolávání hesel typu: „Rudá síla.“
Přesně úderem deváté hodiny ranní vyšel z úst předsedy senátu ústavního soudu Vlastimila Drápala verdikt. „Za komunistů bylo lépe.“ Tento dovětek bude nově připsán do ústavy hned za preambuli.
„Po projití všech důkazních materiálů a vyslechnutí všech svědků ústavní soud jednoznačně shledal, že za komunistů bylo lépe. Sociální jistoty každého jediného občana převyšují výdobytky kapitalismu řádově o několik tříd. Z pohledu ústavy bylo za komunismu o člověka dobře postaráno, kdežto v kapitalismu se musí postarat každý sám za sebe. Ústavní soud rovněž odsuzuje kapitalismus k úhradě jednoho milionu korun komunismu za ušlý zisk a nactiutrhačství. Tak pravil Drápal.“
To zaznělo z úst Vlastimila Drápala a po celé republice v ten moment mohly propuknout mohutné oslavy.
„Konečně se někdo zastal nás obyčejných lidí. Od teď už bude jenom lépe,“ provolávala paní se slzou v oku v davu oslavujících přímo před budovou ústavního soudu.
Tomio Okamura se ihned chopil tlampače, vylezl na improvizované pódium a vystřihl improvizovaný proslov: „Soudruzi, soudruzi, my to dokázali. Konečně nás někdo vyslyšel. Konečně se potvrdilo, že za komunistů bylo lépe. Soudruzi, jsem s vámi. Volte Tomia. Za komunistů bylo lépe a za Okamury bude ještě lepšeji. Zdarma sushi pro každého.“
Rozradostnělý dav propukl v ten moment v radostný ryk. Pilo se pivo a lidé jedli buřty.
Předseda komunistické strany Vojtěch Filip celý verdikt sledoval online na internetu a podle jeho slov se o něj při čtení rozsudku pokoušela erekce.
Je to tedy oficiální. Za komunistů bylo lépe. A kdyby vám někdo tvrdil opak, tak lže a nectí rozhodnutí ústavního soudu. Je to rozvraceč republiky. A jako takový patří do vězení. Všichni rozvraceči republiky patří do vězení. A kapitalisté rovněž.
A TADY se můžete podívat na 4 hlavní zrůdné pohrobky komunismu jako idoly současnosti.