Nezávislost? Proč jako?

Přestože Masaryk s Benešem lítali za hranicemi od čerta k ďáblu, aby si vyjednali podporu Trojdohody pro vznik samostatného Československa, doma tomu ještě začátkem roku 1917 nebyl nikdo moc nakloněn. Čeští poslanci provolávali loajalitu staré dobré monarchii a lidé se starali hlavně o to, aby bylo co jíst, protože oproti původním plánům se Velká válka velkla už třetím rokem.

Rakousko-Uhersko to taky nemělo v té době úplně jednoduché. Po osmašedesáti letech vlády zemřel František Josef I. a nový císař Karel I. po něm zdědil jeden z nejhorších jobů na světě ještě předtím, než oslavil třicáté narozeniny. Karel v rychlém sledu obnovil zasedání Říšské rady ve Vídni, kde čeští poslanci začali vyjednávat nutnost federalizace Rakouska, zrušil výjimečný stav a vyhlásil vojenskou i všeobecnou amnestii, takže se z basy dostali i členové Maffie. Ne té cool sicilské mafie, ale naší československé intelektuální Maffie, Kramář, Rašín a další…

A tihle národovci pochopitelně začali ihned tlačit na veřejnost a poslance ještě víc.

mohlo by vás zajímat

Osudové osmičky československého národa: Hovory s TGM jsou jimi prošpikované

Z ruské jiskry vzejde plamen

Hlavním faktorem pro to, aby se daly věci v Československu do pohybu, se stalo bolševické vítězství v Rusku. Poté, co Lenin v listopadu dokončil svou říjnovou revoluci, vydal II. všeruský kongres vojenských a dělnických sovětů výzvu světovým národům k uzavření míru.

Rusové proto měli samozřejmě důvod, protože potom, co se odmítli dál účastnit války, ale zároveň odmítli mírový návrh Dohody, Trojspolek dotlačil mohutní ofenzivou frontu až k ruským hranicím.

Nakonec bylo rozhodnuto, že se povedou mírová jednání, a to v Brestu. Rusko navrhovalo, aby bylo právo na sebeurčení národů rozhodnuto lidovým hlasováním, ale vyjednávací delegaci tenkrát za Rakousko-Uhersko vedl Otakar Černín. To byl sice rozený Čech, ale taky aristokrat a zastánce absolutismu, který se proslavil hláškou: “demokracie je svoboda vystupňovaná do idiotství”. Ten samozřejmě lpěl na rakouské politice, že státní příslušnost národů, které nemají samostatnost, musí být řešena ústavou velmoci, ve které žijí.

A navíc monarchie na jednání do Brestu nepozvala ani jednoho českého poslance. Do toho přihoďte hladovějící lidi, kteří nedostávali koncem roku 1917 a začátkem roku 1918 ani jídlo na příděl… a máte tu pár milionů lidí, kteří jsou připraveni dát najevo svůj nesouhlas.

GALERIE Tříkrálová deklarace

+ DALŠÍ 2 FOTKY + DALŠÍ 3 FOTKY

Poslanec vzadu vystrkuje bradu

6. ledna 1918 tak naštvaní čeští poslanci přečetli na Říšské radě Tříkrálovou deklaraci, kterou volali po větší autonomii v rámci rakouského mocnářství. Společně se Slovenskem chtěli být státním útvarem uvnitř monarchie… a v podstatě se mířilo k takovému Rakousku-Uhersku-Československu.

Premiér Ernst Seidler nechal Deklaraci konfiskovat, ale její neoficiální přepisy se šířily mezi lidmi tak dlouho, dokud nebyla přečtena v parlamentu, čímž získala imunitu a konečně ji mohly přetisknout noviny.

Odtud už se nacionalistické nálady šířily rychle… ale nikdo tenkrát ještě nevěděl, jestli budou k něčemu. Západní fronta Spolku totiž dostala ohromné posily z východu, kde už nikdo nemusel držet linii před carským Ruskem a situace nevypadala pro Dohodu vůbec příznivě.

A ani Trojdohoda nebyla úplně přesvědčená, jestli chce rozbít po staletí fungující monarchii. Zkrátka, cesta k samostatnosti měla být ještě dlouhá, ale 6. ledna 1918 se udělal první krok.