1. Vstane, otevře si okno a…
Okamžitě ho do uší uhodí buď ruch ulice, divoce projíždějící auta nebo rekonstrukce či výměna oken. Pokud tedy nebydlí někde na okraji, ale to už se jako Praha nepočítá.
2. Ani čerstvou snídani si nedá…
Dojít si ráno ještě v pyžamu pár kroků na náves do pekárny, kterou beztak vlastní někdo, kdo je s vámi nějak spřízněn, pro čerstvé rohlíčky, to je idyla. V Praze si můžete skočit tak maximálně pro pár gumáků od včerejška dolů do vietnamské večerky.
3. A vyrazí do práce…
Jenže se téměř okamžitě zasekne. Když jede autem, stojí v zácpě. Když jede tramvají, stojí taky v zácpě, navíc s hromadou dalších vytočených, hlasitých nebo smradlavých lidí. Prostě past vedle pasti.
4. Když vystoupí a chce jít pěšky…
Tak nemůže, protože poslední dobou neustále naráží na demonstrace. Co hůř, na studentské demonstrace, které se konají právě během rán a dopolední a navíc jsou výrazně uřvanější a otravnější než protesty standardní, protože studenti udělají cokoliv, aby se ulili.
5. Chudák se ani pořádně nenají…
Oběd z domova si pražská kancelářská krysa pořádně nemá kde sníst, takže volí mezi nechutnou kuchyňkou a vlastním stolem v open spacu, pod dohledem všech. V kantýně se to dlouhodobě nedá, restaurace jsou příliš drahé, navíc ta ubohá půlhodina na ně nestačí. Mizérie.
6. Po práci nemá kam jít na drink…
Zatímco na vesnici je jedna hospoda, kam chodí pořád ti samí lidé, co se tam tak akorát vejdou, Praze potřebují na konci dne skleničku (nebo pět) úplně všichni. Než po cestě z práce najdete bar, kde je volno, moc to nestojí a dokážete se s kamarády dohodnout na stejné hodině, jste tak vysílení, že to nakonec rušíte a jdete rovnou domů spát.
A další den je to zas to samé, pořád dokola a dokola, dokud Pražák neumře a celý ten zvrácený kolotoč jednou provždy neskončí.
A tady 10 věcí, podle kterých poznáte náplavu, i když žije v Praze už roky.