Tunguzská katastrofa aneb Tenkrát, když na Sibiři cosi vybouchlo silou tisícovky atomových bomb – G.cz
Vyhledávání

Tunguzská katastrofa aneb Tenkrát, když na Sibiři cosi vybouchlo silou tisícovky atomových bomb

+ DALŠÍCH 5 FOTEK + DALŠÍCH 6 FOTEK

Zní to jako něco, co se muselo stát v dávné minulosti, kataklyzmatický moment, který vyhladil dinosaury nebo přivolal dobu ledovou. Ale stalo se to teprve před 112 lety. 30. června nad Sibiří explodovalo něco, co zničilo šedesát milionů stromů a po celém kontinentu to vyvolalo zemětřesení o síle pátého stupně Richterovy škály. A dodnes nikdo přesně neví, co to bylo.

Jan Studnička
Jan Studnička 30.6.2020, 11:12

Rudá záře nad Sibiří

30. června 1908 se nad Ruskem objevila tajemná záře. Něco extrémně zářivého proletělo nad kontinentem, někteří očití svědci později vypovídali, že měli pocit, jakoby na nich měly každou chvíli vzplanout šaty. V sedm hodin a patnáct minut ráno neznámý objekt explodoval hluboko v ruské Sibiři. Lidé po celé Evropě i Asii hlásili rudá oblaka, seismografické přístroje mohly zešílet, tisíce kilometrů daleko se hroutily baráky a okna se sypala z rámů.

Ale znáte Rusko. V Rusku se prostě vždycky děly a budou dít zvláštní věci, takže se o podivný úkaz nikdo moc nezajímal. Carské mocnářství bylo na pokraji občanské války a brzo bylo zavlečeno do první světové, pak skutečně vypukla občanská válka, potom Čechoslováci ukradli všechno to zlato a železnici… No zkrátka, než si vůbec někdo řekl, že by se mohl jít podívat, co to tam teda vlastně blaflo, uteklo devatenáct let.

Expedice na konec světa

Leonid Alexejevič Kulik, tak se jmenoval muž, který jako první vedl expedici do místa výbuchu. Poprvé se začal o incident zajímat v roce 1921, ale trvalo mu celých šest let, než našel finanční podporu. Domníval se, stejně jako většina vědců, že na Sibiř dopadl velký meteorit, a podařilo se mu přesvědčit poměrně novou Stalinovu garnituru, že mimozemské kovy by mohly být výraznou pomocí pro sovětský průmysl.

Transsibiřská magistrála vedla a dodnes vede do centra oblasti, do Krasnojarsku, ale z Krasnojarsku do místa předpokládaného dopadu to bylo dalších tisíc kilometrů. Řeka Podkamenná Tunguska, podle které se místo jmenuje, je v podstatě konec světa plný neprostupných močálů, agresivního hmyzu, divoké zvěře a v té době často nikým neviděných pralesů.

Kulikově expedici se nakonec podařilo narazit na místní kmen, Evenky. Ti si sice událost pamatovali, ale odmítali o ní mluvit nebo se nedejbože k místu výbuchu přiblížit. Hněv bohů, říkali. Zakázané místo.

Výpravě se nakonec podařilo místo exploze najít. Nebylo to až tak těžké, protože místo bylo… inu, po čertech velké. Šedesát milionů zničených stromů, známky sežehnutí po oblasti, do které by se vešla Praha čtyřikrát. I po necelých dvaceti letech byla zkáza jasně patrná. Holé kmeny úhledně ležící od epicentra výbuchu. Pouze ve středu pár mrtvých kmenů ještě stálo.

Kulik, který celou dobu operoval s myšlenkou meteoritu, došel k názoru, že těleso muselo explodovat několik kilometrů nad povrchem. Téhle teorii nahrávalo i to, že se nikde nenašel žádný mimozemský materiál ani kráter. A že se výzkumník snažil. Strávil v oblasti řadu týdnů a vracel se do Tunguzsky pravidelně až do druhé světové války, kdy se nechal naverbovat do Rudé armády a bohužel zemřel na tyfus v německém zajateckém táboře.

Nikola a mimozemšťané

Co to tedy bylo? Co to tam bouchlo v roce 1908? Co srovnalo se zemí tak obrovskou oblast? Většina vědců dodnes sází na meteorit nebo kometku, která se při průletu atmosférou zahřála a explodovala. I tak by ale měla nechat kráter, který se doposud nenašel. Jedna francouzská expedice poměrně nedávno objevilo podivné jezírko, které by mohlo být původně kráterem, ale důkazy proto ještě nejsou.

Naštěstí máme internet a záhadology.

OK, takže populární teorie tvrdí, že to byla mimozemská loď, která explodovala při havárii. A že takhle silně explodoval antihmotový pohon. Odpůrci nicméně poukazují na to, že (neexistující!) antihmotový pohon na mezihvězdné cesty nemůže jen tak explodovat a nejspíš tedy šlo o autodestrukční zařízení. Jako v Predátorovi. A zcela upřímně, já chci vidět Predátora, který se odehrává v Rusku v roce 1908. Arnie by měl třeba pětapadesát kilo a nakonec by se ukázalo, že všechno byl jen výplod jeho hladovějící, vodkou zalité mysli.

Další teorie říká, že to byla malá černá díra, která explodovala. Další hypotéza navrhuje solární výboj. Další plynnou kapsu aktivovanou vulkánem, to je taková ta nudnější, ale pravděpodobnější verze. Pořád ale ne tak pravděpodobná jako meteorit.

A teď ta nejlepší; někteří záhadologové tvrdí, že to byl výsledek nepodařeného experimentu Nikoly Tesly, který právě v těch dnech zkoušel zařízení na bezdrátový přenos energie. Někdo dokonce tvrdí, že to byla úspěšná operace Nikoly Tesly, protože jako první zaregistroval meteorit a podařilo se mu ho zasáhnout energetickým výbojem ještě ve vzduchu, proto prý těleso explodovalo nad zemí. Tím měl Nikola předejít přímému nárazu a možná zabránit apokalypse.

Vidíte? Tesla zachraňovala životní prostředí už před sto dvanácti lety. Teda, zachraňoval by, kdyby to nebyl totální nesmysl. Na 90 % to byl meteorit.

Podobné články

Doporučujeme

Další články